St. Anton am Arlberg: lyžařské středisko, které nezklame

St. Anton am Arlberg: lyžařské středisko, které nezklame

Letadlo nad městem

Chcete vyzkoušet perfektní lyžařský skiareál, ale nevíte, který si vybrat? Máme pro vás velmi zajímavý tip, který nadchne i ty nejnáročnější lyžaře a snowboarďáky. Krásné scenérie, perfektně upravené sjezdovky, mraky barů a restaurací plus dokonalé služby – to je rakouský skiareál St. Anton am Arlberg.

V Evropě je pouze pár skiareálů, kam se opravdu rád, nebo dokonce cíleně vracím. Rozhodně mezi ně patří jedna z nejvyhlášenějších rakouských zimních destinací, a tou je St. Anton (nebo také Sankt Anton) am Arlberg. Nabízí totiž dokonalou souhru vlastností, které hodnotím více než kladně.  O kterých vlastnostech je řeč? Pojďme se na ně podívat pěkně postupně.

Konečně v údolí pod svahy

Po šestihodinové cestě z Prahy sjíždíme konečně z dálnice. Už jen 5 minut cesty zasněženým údolím a vjíždíme do obce St. Anton v rakouském Tyrolsku. Malebné široké selské domy z kraje obce pomalu střídají hotely a penziony v nejrůznějších stylech, které celkově dotvářejí luxusní vizibilitu Antonu. Už jen pár metrů a před námi stojí masivní hotel Nassereinerhof, který svou architekturou ctí tyrolský selský styl. A to je přesně to, co mám na místních hotelech rád. Krásu, pohodlí a čistotu, která se snoubí s nádechem dávné historie.

Okamžitě kvitujeme velké podzemní garáže, dobíjení elektromobilů a po vchodu do hotelu i velmi příjemný interiér recepce, chodeb a restaurace. Stejně sympatické jsou i pokoje, které navíc nabízejí výhled na sjezdovky končící jen pár desítek metrů od hotelu. Čeká nás první večeře v tomto hotelu – klasicky si vybíráme hlavní jídlo ze dvou variant, dále máme k dispozici salátový bufet, polévku, předkrm a na konec samozřejmě dezert.

Po večeři testujeme hotelový wellness. Krytý bazén s výřivkou, dvě sauny, pára a odpočívárna. Pěkné leč nikterak pompézní místo na relaxaci, tady jsme určitě nebyli naposledy. Večer uzavíráme pár panáčky místního chutného šnapsu a pak už hurá do hajan.

První den jako v mrazáku

Ráno začínáme slušně bohatou snídaní v podobě švédského stolu. Ládujeme se vejci, slaninou a aromatickými sýry, abychom měli pořádnou hromadu energie na celodenní lyžování v areálu, který tedy určitě není prvoplánově nastavený na lyžařské začátečníky.

Když se mě někdo zeptá, jaké je lyžování v St. Antonu, s úsměvem mu sděluji že vynikající, ale poněkud náročné. Nejde o to, že je areál skutečně velký a disponuje 300 kilometry upravených a 200 kilometry neupravených sjezdovek pro freeride, ale modré sjezdovky spíše připomínají červené, ty červené pak černé a černé jsou opravdový zážitek i pro ty nejostřílenější lyžaře a prknaře. Tento faktor by měl vzít v potaz každý, kdo se do St. Antonu chystá.

My už jsme navlečení do „lyžařského“ a pěšky jdeme ke kabině lanovky Nassereinbahn, která nás vyveze na východní svahy areálu, které sedí pod vrcholky Gampen (1.850 m.n.n.) a Kapall (2.330 m.n.m.). Je úžasný slunečný den, který má jedinou vadu na kráse – teplota je mínus 14 stupňů. Na druhou stranu ale nefouká žádný agresivní vítr, takže teplota není až tak vražedná - tedy pokud nevyndáte ruce z rukavic, aby se vám lépe pracovalo s foťákem či kamerou. Na této východní straně nás nejvíce bavily sjezdovky 36 a 37 (modrá a červená), které jsme vyhodnotili jako úplně ideální na rozjezd. Z jejich horní části je krásný výhled do údolí a nejsou to žádné uzoučké nudle, kde se přetahujete s ostatními lyžaři o každý metr.

Na oběd se necháváme zlákat velkou restaurací Gampen s venkovní terasou, kde jsem se rozhodl pro místní vydatnou gulášovou polévku se světlou bulkou a k tomu si dávám svoji oblíbenou bylinkovou limonádu Almdudler. Jen chvíle odpočinku, pár fotek na terase a tradá zase na svahy, ať si užijeme v areálu každou minutu naplno.

Prostorné dálnice i výhled na „bouličky“ 

Rozhodujeme se pro přesun na západní část skiareálu a tak sjíždíme k unikátní stanici kabinové lanovky Galzigbahn. Ta vede přesně tam, kam potřebujeme - na vrchol Galzig (2.185 m.n.m.), pod kterým se nacházejí nádherné široké dálnice (č. 53, 63 a 64 – všechny jsou modré), které jsou jako stvořené pro trénink carvingových oblouků.

Konkrétně sjezdovku č. 64 v areálu nesmíte za žádných okolností minout. Vede totiž do malebné vesničky St. Christoph, na kterou je přímo jedinečný pohled. Když je totiž hodně sněhu, vytvoří se nad St. Christoph takové gigantické sněžné boule – nebo chcete-li hromádky, které nenechají váš foťák v klidu. Uvidíte.  

Pod horou Galzig pak najdete ještě jednu zajímavost – pověstnou černou sjezdovku Kandahar, které se část lyžařů snaží za každou cenu vyhnout. ale také naopak. Druhá polovina řekněme těch zkušenějších borců se hrne právě na ni. Je to široká poměrně dost strmá sjezdovka, která je typická svými boulemi. Podle mě byste si ji měli v každém případě vyzkoušet a rozhodnout se, zda vás baví, anebo ne.

No a poslední místo, na které vás musím upozornit má jeden superlativ – je to nejvyšší bod skiareálu St. Anton. Mluvím o vrcholu hory Valluga (2.811 m.n.m.), na který se dopravíte lanovkou stejného názvu z hory Galzig. Na samém vrcholu vás čekají nádherná panoramata a pod ním úžasně dlouhý pozvolný sestup sjezdovkami č. 85 (červená) a 100 (modrá). Doporučuji si je „dát“ hned z rána, kdy ještě nejsou tak rozsekané ostatními lyžaři a kdy je sjezd dolů doslova požitek.

Apre ski, nebo Relax? ideáně oboje!

Po náročném lyžovacím dni si dopřejte drink v některém z Apre Ski barů, které po čtvrté odpolední hodině doslova tepou životem. Moje volby tu vždycky padne na Crazy Kanguruh (u stanice Nassereinbahn), anebo na Das Basecamp vedle spodní stanice Galzigbahn. Každý z podniků má úplně jinou atmosféru a každý z nich si zaslouží vaši návštěvu.

Pokud si pak chcete před večeří zarelaxovat, můžete využít menší wellness svého hotelu, případně se vypravte do welnessu všech welnessů – který najdete nad St. Antonem na kraji sjezdovek. Jmenuje se Arberg WellCom a těšit se tu můžete z krásného areálu několika saun o různých teplotách, ale také z vnitřního a venkovního vyhřívaného bazénu. Ten venkovní opravdu stojí za to. Má příjemně teplou vodu a protiproud, kterým se můžete nechat unášet dlouhé minuty.

Večer mám rád procházku po hlavní třídě St. Antonu osázenou obchody s lyžařským oblečením, místním špekem a lahůdkami, ale především restauracemi, bary a kluby. A když už je řeč o klubech, tak pokud holdujete nočnímu životu, pak určitě vyzkoušejte podniky Bobos, Cuba, Piccadilly Pub a Murmel Bar. Uvidíte, kde se vám bude líbit nejvíc.

Kolik stojí lyžování v St. Anton?

Pojďme se spolu podívat, na kolik vás vlastně vyjde permanentka v St. Anton. Dospělý zaplatí za 1 den 56,5 eur (cca 1.470 Kč) a za šest dní 300 eur (7.800 Kč) – tedy 1.300 Kč na den. Dítě do 15ti let pak zaplatí za jednodenní skipas 34 eur (cca 890 Kč) a za šestidenní 180 eur (4.680 Kč – tzn. 780 Kč na den.

Připadá vám to moc, nebo málo za lyžování ve skiareálu, kde jsou perfektně upravené sjezdovky, kde nečekáte na lanovky a kde si lyžování dokonale užijete? Pojďme se tedy rychle podívat, kolik stojí lyžování u nás v Čechách ve vyhlášeném Špindlerově mlýně. Tam zaplatí dospělý za den teď v únoru 1.000 Kč a při výhodnějším šestidenním skipasu pak 860 Kč. Nejsou to rozhodně stejné ceny jako v Antonu, ale předpokládám, že si uvědomujete ten propastný rozdíl v kvalitě areálu a služeb, který rakouský St. Anton za vyšší cenu skipasů poskytuje.

Závěrem musím říct, že St. Anton je doslova moje srdeční záležitost, kam se vždycky rád znovu a znovu vracím, protože vím, že právě tady si svoji lyžařskou dovolenou užiji doslova naplno. A vy můžete taky, když se necháte mým tipem zlákat.  

Hlavní informace k areálu

Nejvyšší nadmořská výška: 2.811 m.n.n. vrchol Kapall

Roční nasněžení cca 8 metrů sněhu

Ubytování od 100 eur dvojlůžko na noc

300 km upravených sjezdovek (131 km modrá, 123 km červená a 51 km černá)

200 km sjezdovek na freeride

Sáňkařská dráha, bruslení, unikátní obecní wellness centrum WellCom

autor: Miroslav Fořt