Cestopis: Do Frankfurtu za fotbalem

Výlet do Frankfurtu za fotbalem

Kotel domácích fanoušků

S partou kamarádů jsme se rozhodli, že navštívíme zápas první německé fotbalové ligy. Bundesliga má skvělou úroveň a většina zápasů je vyprodaná. Atmosféra na zaplněném stadionu je právě to, co mi při fotbale v Česku nejvíc chybí. Nejdřív jsme se rozhodovali, do jakého německého města pojedeme. Chtěli jsme letět, protože k fotbalu patří i nějaké to pivo a trmácet se autem po Evropě by bylo únavné. Na zápasy mnichovského Bayernu se shánějí strašně špatně lístky a ani letenka do Bavorska není za hubičku. To samé platí i o Hamburku, který je sice krásný, ale dost drahý. Do Brém, Gelsenkirchenu, kde hraje Schalke 04, nebo Leverkusenu je zase špatné letecké spojení a tato města sama o sobě nás tolik nezajímala. Nakonec jsme vylučovací metodou došli až k Frankfurt na Mohanem.

Tehdy ještě létala irská letecká společnost Ryan Air z Prahy do Frankfurtu a letenky se daly sehnat opravdu levně. Navíc tam byl jeden náš kamarád na studijním pobytu, takže nám slíbil, že by nám případně obstaral vstupenky na zápas místního Eintrachtu, jehož dres obléká i český reprezentant Martin Fenin. Frankfurt je pěkné moderní město a my jsme na naší fotbalové misi měli v plánu setrvat dva až tři dny. Metropole s mrakodrapy nad řekou Mohan se nám tedy jevila jako ideální řešení. Eintracht sice nehrál na špici ligové tabulky, spíše v její spodní části, ale na stadionu je prý vždy skvělá atmosféra, což pro nás bylo to nejdůležitější.

Commerzbank-Arena (Waldstadion) zvenku

Rozhodli jsme se, že pojedeme koncem března. To hrálo totiž ve Frankfurtu Schalke, což slibovalo velkou podívanou. Poměrně rychle jsme zařídili všechno potřebné. Kamarád z Frankfurtu ve fanshopu Eintrachtu nakoupil lístky na zápas, který byl během pár dní vyprodaný. Jeden tiket stál sice 33 Euro, ale za ten zážitek to rozhodně stojí. Potom jsme si koupili letenky u Ryan Air. Tahle společnost sice létala na letiště Frankfurt – Hahn, které je dost daleko od samotného města Frankfurt, letenky ale byly levné. Zpáteční letenka vyšla zhruba na 1600 Kč, což mi přijde jako super cena. Člověk ale musí počítat s tím, že za autobusový spoj z Hahnu do centra Frankfurtu zaplatí dalších 12 Euro. Hahn není útulné letiště, takže nemá cenu se tam zdržovat. Pokud by měl někdo Hahn jen jako přestupní stanici a poté by pokračoval dalším letem, ale musel by tam zůstat přes noc, tak bych doporučil pěkný B&B Hotel, který stojí přímo přes ulici. Dvoulůžkový pokoj na jednu noc tam přijde na zhruba 90 Euro. My jsme si ale zarezervovali Penzion Bruns, kde nás jedna noc ve čtyřlůžkovém pokoji vyšla na 85 Euro. Penzion leží v pěkném prostředí ve čtvrti Westend, kousek od stejnojmenné stanice metra, kterým se jede asi 3-4 zastávky do centra Frankfurtu. Pro dospělého stojí jízdenka na městskou hromadnou dopravu 2 Euro na jednu jízdu. Pokud ale cestujete více, tak se rozhodně vyplatí zakoupit denní jízdenku za 6 Euro.

Ještě před utkáním jsme se vypravili na prohlídku města. Nejprve jsme vyjeli na mrakodrap Main Tower, kde jsme si mohli prohlédnout celý Frankfurt z výšky 200 metrů. Dále naše kroky směřovaly do nového moderního nákupního centra na pěší zóně Zeil. Tam jsme si prošli velké množství obchodů a ve slevách nakoupili pár triček. Památky nás po pravdě moc nezajímají, navíc historických budov je kvůli druhé světové válce ve Frankfurtu pomálu. Zato se začal neúprosně ozývat hlad, takže jsme se vydali na oběd. S výběrem restaurace jsme se příliš nezdržovali. Zapadli jsme do jednoho sportbaru, který vypadal na pohled útulně. Za obří hamburger s hranolky a půllitr kvasnicového piva si tam účtují 13 Euro. Na jídle i pití jsme si všichni pochutnali a s plným břichem jsme se pomalu vydali vstříc našemu fotbalovému zážitku.

Vnitřek stadiónu

Zápas začínal v sobotu v 15,30 v Commerzbank Areně. Tento nádherný stadión, který byl zrekonstruován před Mistrovstvím světa 2006, se dříve jmenoval Wald Stadion, protože se nachází kus za městem v lese. Bohužel stadiony se přejmenovávají podle sponzorů po celém světě a nejenom u nás. Cesta S-Bahnem ze zastávky Hauptbahnhof na stanici Stadion trvá asi 25 minut. Jelikož se ale jede do jiné tarifní zóny, člověk si musí zakoupit další jízdenku na MHD nebo si koupit dražší denní jízdenku, která platí i na toto tarifní pásmo.

 

Krátký pochod lesnatým porostem byl sice trošku komický, ale stadiony na okraji města mají něco do sebe. Jak ve vlaku, tak i poté před bránou stadionu, byla velká tlačenice. Aby také ne! Na vyprodaný svatostánek Eintrachtu se totiž vejde bez pár stovek 52 000 lidí. Všichni fanoušci ale spořádaně čekali ve frontách, žádný incident jsme nezaznamenali. Zkrátka, typická německá spořádanost. Před stadionem jsme si ještě koupili šálu Eintrachtu za 5 Euro, abychom mohli pořádně fandit. Co mě ale nejvíc překvapilo, bylo to, že vás na stadion pustí i s pivem a občerstvením, které máte zrovna v ruce. V Česku se přes nepříjemnou ochranku s plechovkou piva do ochozů ani za nic nedostanete. Hned po příchodu na stadion a dopití první plechovky jsme si koupili další pivo, které stálo 3,70 Euro. To je pro našince celkem dost, na německé poměry však normální cena. Aby si ale člověk mohl koupit něco ve stánku s občerstvením, musel si nejdříve nabít speciální zákaznickou kartu, takže jsme stáli dlouhou frontu hned dvakrát.

 

Vášeň v ochozech

Při vstupu na tribuny jsme měli už zase dobrou náladu. Zaplněné ochozy skandujícími fanoušky k tomu přímo vybízely. Člověk z toho měl příjemné mrazení v zádech. Zápas se hrál ve vysokém tempu, domácí sice po technické stránce za hosty z Gelsenkirchenu zaostávali, veškeré nedostatky ale smazávali neuvěřitelnou bojovností. Schalke se ujalo vedení gólem Brazilce Rafinhy a první poločas skončil 0:1. Ve druhé půli ale mohutně povzbuzovaní hráči Eintrachtu vystupňovali obrátky, což přineslo vyrovnání v 82. minutě na 1:1. Tento stav vydržel bohužel jen pouhou minutu, kdy Schalke opět strhlo vedení na svou stranu. Eintracht sice celkově odehrál povedené utkání, ale na favorizovaný tým Schlake to nestačilo. Nutno dodat, že výsledná porážka 1:2 dění na hřišti celkem odpovídala. Martin Fenin hrál také velmi dobře, bojoval jako lev, jeho jedinou šanci však skvěle vychytal hostující brankář Neuer. Fanoušci Eintrachtu hnali po celý zápas své hráče hlasitě vpřed. Nejvíce se přirozeně fandilo v kotli, jehož burácení je vážně fantastické. To bych přál zažít každému fotbalovému nadšenci.

Po zápase jsme se opět prodrali k S-Bahnu a směřovali do centra. Tam jsme se chtěli ještě trošku projít. Po krátkém špacíru podél břehu řeky Mohan jsme se vydali na hlavní nádraží, odkud jel speciální autobus na letiště Hahn. Všichni jsme byli z našeho výletu nadšeni a jelikož to byla naše první zkušenost s bundesligou naživo, tak jsme si slíbili, že to budeme muset brzy v nějaké jiné německé metropoli zopakovat.

 

Klíčová slova: Frankfurt, Hesensko, Německo

Publikováno: 18.12.2010
Aktualizováno: 12.02.2011
Autor: Bohuslav Faltys