Putování za záhadnými stvořeními

Tajemné a záhadné úkazy odjakživa přitahovaly pozornost většiny lidí obývajících planetu Zemi. Nejinak je tomu v současnosti, kdy každoročně vzniká velké množství filmů, dokumentů a knih, jež se touto tematikou zabývají. Spousta záhadných bytostí je spjata s konkrétním zeměpisným místem. Někde zlidověla a stala se místní legendou, jinde naopak lidé dodnes věří, že něco podobného v jejich končinách skutečně žije. Tajemná stvoření jsou často důvodem, že do určité destinace míří množství turistů, kteří se chtějí se záhadným přízrakem setkat na vlastní kůži. Jiní cestovatelé chtějí zase alespoň poznat místo, které je opředeno takovými mýty a legendami. Pojďme se společně vydat po stopách záhadných tvorů jako jsou například Lochneska, hrabě Drákula, Olgoj Chorchoj, Yetti a mnoho dalších.

Olgoj Chorchoj - Mongolsko

Bájné stvoření jménem Olgoj Chorchoj (Allghoi Khorkhoi nebo také Červ smrti) podle mongolské legendy brázdí vyhřátým pískem asijské pouště Gobi. Jedná se o pouštního červa s ostrými tesáky, který má údajně dosahovat délky až několika metrů. Přestože opravdová existence Olgoje Chorchoje není doložena, vyskytují se svědectví různých mezinárodních vědeckých výprav, které prý přišly s podobným tvorem do kontaktu. Pouštní červ údajně připomíná obrovskou žížalu a dokáže měnit barvu. Jeho útoky mají přicházet za pomoci silného jedu nebo elektrického výboje. V České republice je specialistou na Olgoje Chorchole kryptozoolog Ivan Meckerle, který po stopách tohoto záhadného tvora uspořádal do pouště Gobi již několik expedic, jejichž závěry dokonce publikoval v americkém časopise Fate, který se věnuje paranormálním jevům. I když je vyprávění o smrtícím červovi, který se vyskytuje v poušti Gobi, mnohými považováno za naprosté science fiction, málokterý z mongolských pastevců se odváží vejít do předpokládaného teritoria Olgoje Chorchoje neozbrojen.  

Hrabě Drákula - Rumunsko

Středověký hrad Bran - sídlo hraběte Drákuly

Upíři, kteří v noci svým obětem vysávají krev, jsou oblíbenými postavami mnoha hororů a strašidelných povídek. Asi nejznámější postavou, která je s upírskou tematikou spojována, je valašský kníže Vlad III. Dracula, který měl své sídlo v Transylvánii. Tomuto panovníkovi, který žil v 15. století, bylo rovněž přezdíváno Vlad Tepeš, čili Vlad Napichovač. Hrůznou přezdívku si vysloužil díky svým obzvláště krutým praktikám mučení a popravování. Přízvisko Draculea (později Dracula) je zdrobnělinou slova Dracul (Drak), kterým byl nazýván jeho otec. Za upíra byl Vlad III. považován především díky románu Dracula od irského spisovatele Brama Stokera, ve kterém je krutý transylvánský vládce popisován jako kreatura, prahnoucí po lidské krvi. Ve Stokerově knize sídlí hrabě Drákula v rumunském hradu Bran, který se nachází zhruba 30 kilometrů od města Brašov. Toto místo je u turistů velmi populární, takže se zde koná jedna prohlídka za druhou. Paradoxní je, že kníže Vlad III. ve skutečnosti strašidelný hrad Bran nikdy nenavštívil. Na zdejší legendu to však nemá žádný vliv a Bran bude vždy považován za sídlo hraběte Drákuly, upíra z Transylvánie.     

Lochnesská příšera - Skotsko

Hrad Urquhart u jezera Loch Ness

Dalším místem, kam v hojném počtu směřují kroky turistů, kteří navštíví překrásné Skotsko, je jezero Loch Ness. Jde od druhé největší skotské jezero, které má rozlohu 56 km². Díky svému tektonicko-ledovcovému původu v některých místech dosahuje hloubky až 250 metrů. Na břehu jezera se nachází zřícenina hradu Urquhart. Přestože jezero Loch Ness a jeho okolí představuje samo o sobě nádherné a turisticky atraktivní místo, světovou proslulost mu získala až Lochnesská nestvůra, která v něm podle některých svědků žije. Kolotoč okolo záhadného tvora, který svým vzhledem připomíná pravěkého dinosaura, začal ve třicátých letech 20. století. V té době byly totiž pořízeny fotografie (a dokonce jeden videozáznam), které se staly hlavním trhákem britských médií. Ta začala spekulovat o tom, že v jezeře Loch Ness žije podivný tvor, jehož délka dosahuje takřka 15 metrů. Okamžitě se našli hledači senzací, kteří se na tomto jevu chtěli přiživit a začali vytvářet podvrhy důkazů o existenci Lochnesky. Během dlouhých desetiletí, která uběhla od prvního ohlášeného svědectví o záhadném jezerním tvorovi, se pod vodní hladinou jezera Loch Ness uskutečnila mnohá vědecká bádání, jež měla za úkol potvrdit, či vyvrátit existenci Lochnesky. Některá z nich zachytila na sonarech živočicha, který se velikostí podobal malé velrybě, další výzkumy zase po něčem neobvyklém pátraly neúspěšně. Zastánci teorie, že v jezeře přeci jen žije obří tvor, argumentují tím, že dno jezera je pokryto silnou vrstvou bahna, ve které se můžou nacházet podvodní jeskyně, které jsou ideálním úkrytem pro podobného živočicha. Někteří vědci zase přicházejí s názory, že se může jednat o přeživšího druhohorního ještěra plesiosaura. Někdo naopak vysvětluje podobné úkazy seismickou činností nebo jiným běžným živočichem, který by mohl připomínat vyčnívající krk nestvůry. Ať už je pravda na jakékoli straně, vždy se najdou lidé, kteří budou věřit, že se někde na dně jezera Loch Ness nachází legendární obří tvor.

Yetti - Nepál

V nepálské části pohoří Himaláje se podle některých svědectví pohybuje obří sněžný muž, kterému se říká Yetti. Mělo by jít o takřka dva a půl metru vysoké stvoření s mohutnými končetinami a huňatou srstí, které připomíná lidoopa. Podobný tvor se vyskytoval již v himalájských legendách, podle kterých unášel zbloudilé osadníky. Velkou pozornost tato legenda vzbudila až na konci 19. století, kdy v jedné ze svých zpráv informoval britský důstojník o nálezu obřích stop podobných lidským, které však kvůli svým rozměrům rozhodně nemohly patřit normálnímu člověku. Ve třicátých letech 20. století byl v Himalájích pořízen první skutečný odlitek obří stopy. Po druhé světové válce byla uskutečněna první oficiální expedice, která měla za úkol objevit sněžného muže Yettiho. Bytost podobného vzezření byla zahlédnuta také ve Spojených státech, kde se tomuto tvoru přezdívá Bigfoot. Existují rovněž fotografie a videozáznamy, které se snaží existenci Yettiho dokázat. Většinou se však jedná o velmi nekvalitní snímky, nebo se autoři později přiznali, že šlo o podvrh. I tak ale sněžný muž Yetti bezpochyby patří k nejzáhadnějším stvořením, po kterých dodnes pátrá množství vědců i amatérských nadšenců.

Čupakabra - Portoriko

Podivné zvíře pohybující se po zadních nohách se podle svědectví vyskytuje v Portoriku již více než sto let. Údajně se jedná o predátora, který zabijí dobytek tak, že z něho vysaje krev. Tomuto hrůzostrašnému tvoru v Latinské Americe nikdo neřekne jinak než Chupacabra (neboli Čupakabra). O jeho výskytu však nejsou zmínky jen v Portoriku, ale také v Mexiku a v některých státech Jižní Ameriky. Již mnohokrát se vydali znechucení vesničané, kterým prý tato bytost zdevastovala stádo dobytka, na neúprosnou vendetu. Nikdy se jim však nepodařilo Čupakabru dopadnout živou. Několikrát se ale našlo torzo kostry neobvyklého tvora, který se nedal přesně identifikovat a zařadit. Podobně jako u předchozích stvoření platí, že legenda o Čupakabře žije především díky barvitým příběhům místního obyvatelstva. Ty však nejsou důkladně podloženy žádnými konkrétními důkazy.

Megalodon – Tichý oceán

Megalodon je označení pro pravěkého žraloka, který dosahoval gigantických rozměrů. Jeho délka byla přes 20 metrů a se svou váhou 25 tun patřil mezi nejhrozivější predátory vodní říše. Tlama megalodona byla totiž plná obřích 20 centimetrových zubů ostrých jako břitva, takže své kořisti doslova porcoval na potkání. Dnešní žralok bílý je považovaný za jednoho z jeho vzdálených příbuzných, který však ani zdaleka nedosahuje stejných rozměrů. Přestože se ve vědeckých encyklopediích dočtete, že pravěcí megalodoni vymřeli zhruba před 1,5 milionem let, existují badatelé, kteří stále věří v to, že někde hluboko v oceánských vodách stále žijí pravěcí žraloci, kteří dosahují neskutečných rozměrů. Jedním z možných důkazů je vyplavené tělo obrovské velryby, které však bylo z jedné třetiny ohlodáno tvorem, jehož čelisti byly podstatně větší než u bílého žraloka. Turisté jedné z výletních lodí plujících u břehů Papui-Nové Guiney v roce 1997 z dálky viděli, jak nějaké záhadné stvoření požírá žraloka velrybího, který přitom dosahuje velikosti 20 metrů. Vědecká obec se přesto domnívá, že i přes některé náznaky není možné, aby v dnešní době žil pravěký megalodon ve světových oceánech. Megalodon se však stal smrtící hrozbou pro hrdiny nespočtu hollywoodských hororů.

Zombie – Haiti

Zombie - oživlé mrtvoly, které v noci vylézají ze svých skrýší, aby požíraly lidské maso, jsou dalšími oblíbenými figurami filmových tvůrců. Makabrózní bytosti, jež se pohybují jako tělo bez duše a krvelačně hledají potravu, jsou součástí mnoha vyprávění a legend, z nichž největší tradici mají pravděpodobně v Karibiku na Haiti a v jižanských státech USA. V těchto oblastech totiž stále žijí vyznavači černé magie voodoo, v jejímž rámci dochází k obřadům, při kterých jsou rituální oběti vyvolávány zpět k životu. Na Haiti opravdu nejde o žádnou minoritní záležitost, protože ve voodoo věří velká část tamějšího obyvatelstva. Nejhorší noční můrou každého turisty, který se vydá na dovolenou do Dominikánské republiky, tedy státu, který se nalézá na stejném karibském ostrově (Hispaniola) jako Haiti, je, že bude zatažen do některého z černých obřadů voodoo. I když se s největší pravděpodobností jedná o fikci a žádné oživlé mrtvoly neexistují, pohled na panenku voodoo propíchnutou ostrými hřebíky není jistě nikomu příjemný.

Klíčová slova: Velká Británie, Skotsko, Rumunsko, Haiti, Dominikánská republika, Portoriko, Nepál, USA, Mongolsko, Mexiko

Publikováno: 21.04.2011
Aktualizováno: 21.04.2011
Autor: Ondřej Tůma