Putování za nejohroženějšími zvířaty naší planety

Národní park Chobe v oblasti Ngamiland

Lidstvo si svých přírodních krás příliš neváží. Důkazem toho není jen kácení tropických deštných lesů, globální oteplování a následné tání ledovců či ekologické katastrofy, při kterých končí obrovské množství ropy ve vlnách světových oceánů. Hrozivým vysvědčením je pro nás také množství zvířecích druhů, kterým hrozí bezprostřední vyhynutí. Zvířata, která ještě před sto lety žila v obrovských počtech na mnoha kontinentech, se na začátku třetího tisíciletí musí bát o přežití svého druhu v malých oblastech nedotčené přírody, kterou jim lidstvo ještě nechalo. Pojďme se společně vydat na putování za nejohroženějšími zvířaty naší planety. I přes eminentní snahu přírodovědců ze všech koutů světa je dost možné, že se o zvířatech, která zmiňujeme v tomto článku, bude za několik desítek let již mluvit jen v minulém čísle.

 

Panda velká - Čína

 

Panda velká patří do čeledi medvědovití, i když se vědci dlouho přeli, jestli je více příbuzná s medvědy, nebo mývaly. V současnosti bohužel patří k vůbec nejohroženějším zvířatům, kterým hrozí vyhynutí. Původně žila tato černobílá šelma v celé centrální Číně, dnes ji nalezneme především v hornatých a klidných oblastech, jako jsou například Tibet či Sečuán. Váha dospělé pandy se pohybuje mezi 80 a 160 kilogramy, na délku má toto zvíře od 160 do 190 centimetrů. Přestože panda žije v bambusových houštinách a živí se zejména rostlinnou stravou, je to klasická všežravá šelma, která může být životu nebezpečná. V tomto ohledu má spousta lidí tendence považovat pandu za roztomilého medvídka, který nemůže ublížit, ale opak je pravdou. Sečuán (nebo také S'-čchuan) je čínskou provincií, kde žije nejvíce pand ve volné přírodě. Leží ve středu Číny a na západě hraničí s autonomní oblastí Tibet, na jihu zase s provincií Jün-nan. V těchto oblastech vládne hornatý povrch s množstvím hustého porostu zeleně, která produkuje nádherně čerstvý vzduch. Jedním z nejznámějších míst tu je přírodní rezervace Wolong, kde žije množství zvířecích druhů, mimo jiné také zhruba 150 jedinců pandy velké.

 

Tygr ussurijský - Rusko

 

Tygr ussurijský, kterému se v některých oblastech říká také tygr amurský, mandžuský, sibiřský či severočínský, je v současné době největší žijící kočkovitou šelmou. Bohužel je zároveň jedním z nejohroženějších zvířecích druhů naší planety. Dospělý jedinec váží mezi 150 a 300 kilogramy a měří 2 až 2,6 metru. Samci jsou podstatně větší než samice. Dříve se tento ušlechtilý tvor pohyboval ve východním Rusku mezi řekou Bajkal a pobřežím Tichého oceánu, ale časem ho lidé vytlačili pouze do oblasti Ussuri v blízkosti řeky Amur. Desetina těchto tygrů žije také v Číně. Tygr ussurijský ke svému klidnému životu potřebuje velké neobydlené oblasti, kde žije se svými několika samicemi a loví především jeleny, losy a divoká prasata. V zajetí již žije více tygrů tohoto druhu než ve volné přírodě, kde se pohybují hlavně v zasněžených oblastech Ruska. Přestože je tygr ussurisjký obrovské zvíře, které dokáže usmrtit všechny tvory, kteří mu přijdou do cesty, k lovu vždy potřebuje poměrně dlouhé časové rozmezí, protože není vždy úspěšný.

 

Gorila nížinná - Kamerun

 

Pokud se chce člověk vydat za tímto úchvatným lidoopem, tak musí svou cestu směrovat do tropických deštných lesů střední Afriky. Kromě Kamerunu žije gorila nížinná také ve Středoafrické republice, Rovníkové Guineje, Gabonu a Demokratické republice Kongo. Přesto patří tento primát na listinu vážně ohrožených zvířecích druhů. Hlavním problémem je to, že kvůli těžbě deštných lesů se zmenšuje gorilám jejich teritorium a lovci a pytláci k nim mají mnohem snadnější přístup. Spousta goril navíc hyne také ve smrtících pastech, které jsou nastraženy na jiná zvířata. Za posledních 30 let se počet goril nížinných snížil o 60 procent a tak jim tímto tempem bude brzy hrozit vymření. Gorily většinou žijí v tlupách, které připomínají život lidí v pravěku. Jeden dominantní samec vždy velí tlupě několik samic a jejich mláďat. I jejich chování, ve kterém najdete používání drobných nástrojů, projevy emocí, atp., se v mnohém blíží lidskému světu. Tito fascinující tvorové se živí takřka výhradně rostlinou potravou, někdy také hmyzem. V současné době probíhá ve střední Africe mnoho projektů a výzkumných akcí, které mají zabránit tomu, aby se tento zvířecí druh dostal do bezprostředního ohrožení vyhynutí.

 

Rys pardálový – Španělsko

 

Tato neobvyklá kočkovitá šelma žije na Pyrenejském poloostrově. Většina jedinců rysa pardálového se pohybuje v jihozápadním Španělsku a jižním Portugalsku. Na rozdíl od ostatních rysů má rys pardálový žíhání a dosahuje menších rozměrů. Je těžké ho pozorovat ve volné přírodě, protože se v divočině pohybuje velmi nenápadně. Loví především králíky a zajíce. Populace rysa pardálového nyní bohužel čítá jen kolem dvě stě jedinců, takže se řadí skutečně k těm nejohroženějším zvířecím druhům. Na rapidním snižování počtu tohoto živočišného druhu nesou hlavní vinu především toxické choroby, kterými se rysové nakazili ze své potravy. Dále se na nich neblaze podepisuje také rozvoj dopravních tepen ve Španělsku a Portugalsku, které těmto živočichům berou životní prostředí. Vědci se snaží vychovávat některá mláďata rysů pardálových v zajetí a až poté je vypouštět do volné přírody. Šelmy tohoto druhu žijí především v nížinných lesích, kde vyhledávají piniové a citrusové porosty. Takřka tři čtvrtiny všech rysů pardálových žije ve španělském národním parku Coto de Doñana, který leží poblíž města Huelva.

 

Žirafa Rothschildova - Keňa

 

Dalším kriticky ohroženým zvířecím druhem je žirafa Rothschildova, která se od ostatních žiraf odlišuje typickými tmavohnědými skvrnami ve svém zbarvení. Tyto žirafy žijí ve volné přírodě v Africe, jižně od Sahary. Nejvíce se vyskytují v travnaté savaně či buši v Keni a Ugandě a jejich počet dosahuje sotva pár set jedinců. Žirafy většinou dorůstají do výšky 4,5 až 5,5 metru a váží něco mezi 700 a 1000 kilogramy, což z nich dělá nejvyššího savce na světě. Žirafí samci proti sobě zápasí údery svých dlouhých krků, pro obranu proti predátorům pak používají kopání zadních nohou. Během dne a noci toho moc nenaspí, dohromady asi jen půl hodiny. Žirafy jsou také pověstné svým takřka půlmetrovým jazykem, kterým trhají a pomáhají si zpracovat listí ze stromů a keřů, přirozeně jsou tedy býložravci. Nejznámějšími národními parky, ve kterých můžete žirafu Rothschildovu spatřit na vlastní oči, jsou Nakuru v Keni a Murchison Falls v severní Ugandě.

 

Lev indický - Indie

 

Lev indický v Národním parku Gir

Král zvířat, lev indický, žije v křovinatých oblastech savany v Indii. Jeho populace čítá přibližně 300 jedinců, kteří se pohybují takřka výhradně v přírodní rezervaci Gírský les, kterou naleznete na jihu indického poloostrova. Lev žije ve smečkách o šesti až sedmi kusech, které mají typickou rodinnou formu. Lev indický se dorůstá délky až dvou a půl metru a může vážit i přes 250 kilogramů. Samci se od samic lehce rozeznávají podle hřívy. Mláďata se rodí skvrnitá a stejné zbarvení jako rodiče získávají až po několika letech. Při lovu využívají tyto kočkovité šelmy důmyslných strategií a naháněné zvěři často ve skupinkách nadbíhají. Podobně jako u výše zmíněných zvířat představuje i pro lva indického největší hrozbu ničení jeho přirozeného životního prostředí. Lov tohoto nádherného zvířete byl povolen až do roku 1910 a zejména v britské koloniální době bylo v Indii zastřeleno obrovské množství lvů. Pytláci a lovci jsou tak v současnosti postrachem především lvů, kteří žijí v Africe. Lev indický je velmi pečlivě střežen v rezervaci, kde to, jak se tomuto ohroženému živočišnému druhu daří ve volné přírodě, sleduje tým přírodovědců.

 

Levhart mandžuský – Rusko a Čína

 

Kriticky ohrožena vyhynutím je také nádherná kočkovitá šelma – levhart mandžuský (někdy také levhart amurský). Ten žije v hustých listnatých a smíšených lesích na pomezí Ruska, Číny a Severní Korey. V současné době ve volné přírodě žije jen něco málo přes čtyřicet zástupců tohoto živočišného druhu. Není proto divu, že se jedná o jednu z nejvzácnějších kočkovitých šelem současnosti. Jde o největšího a nejseverněji žijícího levharta, který se od ostatních levhartů liší světlejší barvou a větším vzrůstem. K jeho typickým znakům patří také uhrančivé šedomodré oči a huňatý ocas. Dospělý jedinec dorůstá délky 140-190 centimetrů, jeho váha se pak pohybuje mezi 40-80 kilogramy. Samci jsou přirozeně mohutnější než samice. Potravu levharta mandžuského tvoří zejména malí a střední kopytníci. Výhled do budoucna bohužel nedává přežití této nádherné šelmy v divočině příliš velké naděje.

 

Klíčová slova: Čína, Rusko, Kamerun, Španělsko, Keňa, Indie

Publikováno: 10.10.2011
Autor: Ondřej Tůma