Zdaleka ne všechny úžasné památky mají to štěstí, že je o ně vzorně postaráno a nehrozí jim žádné nebezpečí, ať už ze strany bezohledné lidské civilizace či nekompromisních přírodních živlů. Pro některé pamětihodnosti je dokonce jistým prokletím jejich proslulost, neboť jako takové lákají nekonečné zástupy dychtících turistů, jejichž množství je pro ně až zničující. Právě památkám, které nemají na růžích ustláno, je věnován následující článek, v němž se podíváme do Kosova, Itálie, Izraele, Kambodži, Egypta a Peru.
Středověké památky v Kosovu
Území na Balkánském poloostrově, o jehož mezinárodním statusu se stále vedou spory, je první zastávkou na naší cestě za ohroženými památkami světa. Kosovskou krajinou v průběhu historie nesčetněkrát řinčela ozvěna zbraní a prohnalo se jí tolik válek, že je obrovským štěstím, že se zde vůbec nějaké památky dochovaly. Ani ty monumenty, které přežily nepoškozené až do současnosti, však nemají, vzhledem k neustálé napjaté atmosféře v regionu, nic jisté. Největšími kosovskými klenoty, které je možné obdivovat i v dnešních dnech, jsou čtyři srbské pravoslavné sakrální stavby. Kláštery Visoki Dečani, Peč, Gračanica a chrám Panny Marie Ljevišské ve městě Prizren jsou zářným příkladem prolínání byzantské a románské architektury a byly vystavěny v období mezi 12. a 14. stoletím. Skvostem je zejména klášter Visoki Dečani, který je bohatě zdobený nádhernými freskami. Na seznamu světového dědictví UNESCO v ohrožení se tyto čtyři kosovské památky nacházejí z důvodu bezpečnostně a politicky nestabilní situace, která v regionu vládne.
|
|
Kampanila a Dóžecí palác, pohled z moře |
Pro úžasnou severoitalskou metropoli, jejíž historické jádro je plné jedinečných památek a leží na laguně Jaderského moře, představuje hlavní nebezpečí právě vodní živel, který jí však zároveň propůjčuje její jedinečnou atmosféru. Město, na jehož území stojí takové skvosty jako bazilika svatého Marka, kampanila či Dóžecí palác by bez vody sotva bylo tak atraktivním místem. S následky pravidelných slapových jevů, při nichž se mořská voda rozlévá na benátská náměstí a mělce je zaplavuje, se Benátčané museli potýkat již odnepaměti. Problém však získal na palčivosti v průběhu 20. století. Výzkumy totiž prokázaly, že se město vinou poklesu podloží, na kterém je vystavěno, začíná pozvolna propadat a tedy potápět. V řadě starých benátských domů je tak v současnosti jejich přízemí zčásti zaplavené a tím pádem již neobyvatelné. Studie z poslední doby sice hovoří o tom, že se pokles snad zastavil, avšak na definitivní potvrzení těchto bezesporu pozitivních závěrů se stále čeká. Nadále tak běží projekt italské vlády, zkoumající možnosti instalace speciálních pontonů u ústí laguny, které by při stoupnutí hladiny nad povolenou mez ochránily jedinečné město plné památek nevyčíslitelné hodnoty.
Jeruzalémské Staré Město a betlémský chrám Narození Páně
|
|
Jeruzalém - Skalní dóm na Chrámové hoře |
Území Izraele je jednou z kolébek naší civilizace a díky tomuto faktu si rozhodně nemůže stěžovat na nedostatek návštěvníků. Právě množství turistů, kteří do hradbami obehnaného historického středu metropole Jeruzaléma přijíždějí, však představuje pro kulturní poklady hlavní města židovského státu závažné ohrožení. Svaté město prostě není dimenzováno na kontinuální proud turistů a na stav Skalní dómu, Zdi nářků, mešity al-Aksá, baziliky Svatého hrobu či vstupních bran mají davy cestovatelů neblahý vliv. Jeruzalémským památkám, nacházejícím se na Chrámové hoře a v židovské, křesťanské, muslimské a arménské čtvrti, neprospívá ani překotný urbanistický rozvoj okolních částí města. Z těchto důvodů bylo jeruzalémské Staré Město zapsáno roku 1982 na seznam světového dědictví UNESCO v ohrožení. V ještě neutěšenějším, takřka havarijním stavu se však nachází nejvýznamnější stavba nedalekého Betléma, kterou je chrám Narození Páně. Jeden z nejstarších nepřetržitě fungujících kostelů naší planety byl postaven ve 2. století na místě jeskyně, kde se narodil Ježíš Kristus a jeho současná podoba pochází ze 6. století. Do chrámu zatéká hnijící děravou střechou a voda tak ohrožuje vzácné mozaiky a malby, pocházející z 12. století. Vlhkost se rovněž neblaze podepisuje na statickém stavu kostela.
Angkor
I další z ohrožených památek, o které se zmíníme, se nachází na asijském kontinentě, i když o mnoho východněji než Izrael. Kambodžská oblast jménem Angkor, která byla v období mezi 9. a 15. stoletím středem mocné khmerské říše, je jednou z nejvýznamnějších kulturních památek celé jihovýchodní Asie. Z časů největšího rozkvětu se zde zachovalo značné množství památek nesmírného významu, které jsou rozesety po území provincie na ploše více než 1 000 kilometrů čtverečních. Nejdůležitější a nejlépe zachovalou památkou je chrám Angkor Vat, založený ve 12. století. Nejprve hinduistická, posléze buddhistická sakrální stavba je esencí toho nejlepšího z khmerské architektury a její významnost pro
Kambodžany dokládá fakt, že je vyobrazena na státní vlajce. Celá oblast Angkor od 90. let 20. století zaznamenala dramatický nárůst přílivu turistů, za který vděčí především zápisu na seznam světového dědictví UNESCO. V současnosti je tak zahraničními turisty suverénně nejnavštěvovanějším místem v Kambodži. Živelný a neregulovaný příliv turistů, kteří mají přístup i k těm nejvzácnějším pamětihodnostem, má však i své stinné stránky, jež lze pozorovat na zhoršujícím se stavu vzácných staveb. Výstavbou nových hotelů a s ní spojeným čerpáním podzemní vody dochází k narušení půdy, což vede v některých případech až ke zhroucení budov. Pro převážně pískovcové stavby představuje nebezpečí i eroze a zvětrávání. Výjimkou bohužel není ani rabování, neboť někteří nenechavci se bezostyšně obohacují krádežemi vzácných menších objektů, stojících v krajině.
I Afrika má nespočet vzácných památek, kterým hrozí nevratné poškození, pokud se k nim lidé nezačnou chovat šetrněji. Jestliže se nepodaří najít potřebnou rovnováhu mezi často bezohledně se rozvíjejícím turistickým ruchem a specifickým režimem péče, který je třeba věnovat prastarým pamětihodnostem, mohl by takový osud postihnout i Luxor, místo s obrovskou koncentrací památek z časů starověkého Egypta. Na stavu oblasti, známé coby "největší světové muzeum pod širým nebem", ve které se nacházejí skvosty jako Luxorský a Karnacký chrám, se negativně podepisuje stoupající hladina podzemních vod, nedostatek koncepční péče ze strany egyptských úřadů a neuvážená výstavba v moderních částech města. Malby a artefakty uvnitř uzavřených prostorů hrobek panovníků v Údolí králů zase vzhledem ke špatnému odvětrání trpí vlhkostí, způsobovanou dechem procházejících turistů.
Machu Picchu
|
|
Ruiny inckého města Machu Picchu v Andách |
Machu Picchu, úžasné ruiny předkolumbovského inckého města, se musí vypořádávat s narušováním křehké rovnováhy okolního prostředí. Dochází k němu vlivem nárůstu turistů a v důsledku překotného rozvoje nejbližšího města Aguas Calientes, v jehož blízkosti se staví most, který přinese další navýšení počtu cestovatelů, směřujících k jedinečnému skvostu v lůně peruánských And. Další nebezpečí pro Machu Picchu představuje reálná hrozba sesuvů půdy, k nimž dochází při dlouhotrvajících lijácích a které by při naplnění nejčernějších scénářů mohly vést až k samotnému zničení památky.
Klíčová slova: Kosovo, Benátky, Jeruzalém, Kambodža, Egypt, Luxor, Peru
Publikováno: 29.09.2011
Aktualizováno: 29.09.2011
Autor: Jan Brož
