East Village: gastronomická perla New Yorku

New York - bonvivánův ráj

Největší město Spojených států je obrovským lidským mraveništěm, jehož podobu utvářejí příslušníci rozličných kultur ze všech koutů naší planety. Tento fakt se pak zcela přirozeně promítá i do gastronomické scény, jež je charakteristická stejnou pestrostí jako etnické složení americké metropole, což je výborná zpráva pro všechny labužníky. New York totiž nabízí nejlahodnější pokrmy známých i méně známých světových kuchyní, které můžete pozřít v podnicích všech cenových kategorií. Hojné zastoupení mají jak pouliční krámky, jejichž sortiment tvoří kupříkladu hotdogy, kebaby či preclíky, tak luxusní restauranty nabízející nefalšovanou „haute cuisine“.

Na následujících řádcích se pojďme krátce zmínit o několika pozoruhodných podnicích ležících ve čtvrti East Village. Místo s pestrou historií a velkým kulinářským bohatstvím, za které vděčí několika vlnám imigrantů, se rozprostírá na jihu Manhattanu zhruba mezi 1st a 3rd Avenue.

New York - Irská tradice

Irská hospoda McSorley's, ležící na 7th Street mezi náměstím Cooper Square a 2nd Avenue, se pyšní tím, že je nejstarší v New Yorku. Založil ji v roce 1854 irský přistěhovalec John McSorley a její interiér se od té doby údajně příliš nezměnil. I v dnešních dnech zde na podlaze leží vrstva pilin, které se dříve běžně v hospodách používaly kvůli úklidu. Na konci každého dne se piliny i se vším, co se do nich rozlilo, smetly a nahradily se novými.

Do McSorley’s kdysi zavítal i šestnáctý prezident Spojených států amerických Abraham Lincoln. Pivo, které tu tradičně podávají ve dvou malých sklenicích najednou, si prý ale nedal, pouze tu promluvil k voličům. S největší pravděpodobností mezi nimi nebyly žádné ženy. "Až do roku 1970 totiž do této hospody nesměly. Majitelé argumentovali tím, že jde o tradičně dělnický bar a že tam stejně ženy nechodí. U soudu, kam podaly žalobu dvě právničky, ale tento argument neobstál," vysvětluje Candy Chenová, která po čtvrti provádí turisty.

Ukrajinské speciality

Jen několik kroků od irské McSorley’s začíná úplně jiný svět. Zosobňuje jej nenápadná ukrajinská restaurace Streecha, která má otevřeno jen od čtvrtka do neděle a svým vzhledem ze všeho nejvíce připomíná školní jídelnu. Podobnost se školní jídelnou je však skutečně pouze vizuální, neboť o místní kuchyni mluví strávníci v superlativech.

Prozíraví Ukrajinci, jichž do East Village prchly desetitisíce po druhé světové válce před Stalinem, založili nedalekou, mnohem slavnější restauraci Veselka zaměřenou na východoevropskou kuchyni. Zařízení na rohu 9th Street a 2nd Avenue je oblíbené mezi celebritami, ale i mezi flamendry - otevřeno má totiž 24 hodin denně.

Nefalšované belgické hranolky

Stačí pouze přejít na druhou stranu 2nd Avenue a na výtečné pirohy z Veselky nechají zapomenout neméně lahodné belgické hranolky, které by se nemusely stydět ani před svými proslulými sestrami z bruselského Jourdanova náměstí. Není to náhoda, majitelka podniku Pommes Frites Suzanne Levinsonová v belgickém hlavním městě dlouho žila a nyní s tamní tradiční přípravou hranolků slaví úspěchy v New Yorku. Její zákazníci si je v různě velkých papírových kornoutech mohou dopřát s 20 různými omáčkami, včetně mangové nebo třeba ananasové.

Chutný egyptský falafel

Můžete zajít i do blízkého egyptského bistra Cheep's Pita Creations, jež mimo jiné láká na údajně nejlepší falafel ve městě. Podobná tvrzení je sice ve Spojených státech nutné brát s rezervou, jako nejlepší ve městě, zemi či na světě tu často bývá titulováno kdeco, faktem ale je, že falafel z Egypta pochází a Cheep’s si na nezájem zákazníků i díky nízkým cenám nestěžuje.

Japonsko, Indie, Čína

Hned za rohem na 9th Street v takzvaném Malém Japonsku je ještě menší, tentokrát japonské bistro jménem Otafuku. Podobným zařízením se zde kvůli jejich miniaturním rozměrům trefně přezdívá "díra ve zdi". Ve čtvrti East Village, ale i jinde v New Yorku jsou nicméně malé restaurace kvůli dosti vysokým nájmům spíše pravidlem než výjimkou. Hlavní lákadlo podniku Otafuku představují vyhlášené japonské knedlíčky takojaki, obsahující maso chobotnic a vyznačující se bohatou texturou povrchu i chuti.


Silné zastoupení v East Village má i indická kuchyně, již tu lze nalézt zhruba ve 20 restauracích. První z nich přitom založilo na konci 60. let sedm bratrů, kteří se do čtvrti přistěhovali z Indie a byli zklamáni, že nemohou najít restaurace s kuchyní své země. Stejně jako jinde v New Yorku zde nechybí ani čínská kuchyně. Bistro Xi'an Famous Foods kupříkladu nabízí pokrmy z ručně dělaných nudlí, které si oblíbil známý televizní kuchař Anthony Bourdain.

New York - Sladkosti v tradičním i moderním hávu

East Village pamatuje i na příznivce sladkého, kteří mohou zamířit třeba do ChikaLicious, údajně prvního "zákuskového baru" v NY. Otevřel před sedmi lety a kromě tradičních zákusků se zaměřuje i na moderní fúze různých cukrářských tradic. "Naše dezerty nabízejí francouzské a americké chutě, ale japonské porce," říká manažerka baru Angie Dykshornová. Z nedaleké kavárny a cukrárny Veniero's na 11th Street, založené roku 1894, naopak dýchá historie. Podávají se tu tradiční italské dezerty, jako je třeba sicilská pochoutka cannoli, tedy trubičky plněné sladkým sýrem ricotta nebo čokoládou.

Cukrárna je velmi populární i mezi politiky. "Franklin Delano Roosevelt si tu objednal dort na svou inauguraci do úřadu newyorského guvernéra. Od té doby si tu dorty objednávají i další politici," uvedl hrdý majitel Robert Zerilli. Dodává, že na rozdíl od mnoha svých konkurentů v East Village, kteří často rychle končí kvůli vysokým nájmům pohybujícím se kolem 20 000 dolarů měsíčně, má štěstí. Své prostory vlastní, a podnik tak může prosperovat. Zerilli ale odmítá všechny nabídky na to, aby otevřel další pobočku. "Je to jako s pokračováním filmů - často nefungují. Musíte mít originál," vysvětlil. Stejným originálem nepochybně je a nadále bude i celá kulinářská East Village složená z původních kuchyní z celého světa.

Autor: Jan Brož, ČTK

Klíčová slova: USA, New York, Irsko, Ukrajina, Belgie, Egypt, Japonsko, Indie, Čína

Publikováno: 24.03.2011
Aktualizováno: 30.08.2011
Autor: Jan Brož