|
|
Odlehlá místa jsou těžko přístupná, foto: google.maps.com |
Na dovolenou se alespoň jednou za rok
vypravuje téměř každý z nás. Nejtěžší částí příprav
před samotnou dovolenou bývá vybrat si, kam na vytouženou a
zaslouženou dovolenou vůbec vyrazit. Řada lidí se například
drží toho, že pokud již někde v zahraničí byli a líbilo se
jim tam, tak jsou schopni vracet se na toto místo zpátky a to i
několik let po sobě. Další část lidí zase nemá rádo
stereotyp a pokoušejí se každý rok vypravit někam, kde ještě
nebyli a poznali tak další zajímavá místa, kultury a tamní
kuchyně. Pak tu máme typy lidí, kteří mají rádi výzvy,
dobrodružství a adrenalin a právě pro ně jsou určeny
následující odstavce.
V těch se totiž zaměříme na
nejodlehlejší místa na světě, kam se můžete vydat na
dovolenou. Nebude to klasická dovolená s tím, že nastoupíte do
letadla, vystoupíte z něj v cílové destinaci, budete se týden
slunit na pláži u moře a pak poletíte opět zpátky domů Jedná
se totiž o místa, kam není vůbec jednoduché se dostat, budete si
muset vše pečlivě a dlouho dopředu naplánovat, získat různá
povolení a mít dostatek finančních prostředků. Pokud ale
všechny tyto náležitosti dokážete splnit, tak věřte, že si z
takové dovolené odvezete zážitky a vzpomínky na celý život a o
tom přeci cestování je!
Tristan da Cunha
|
|
Ostrov Tristan da Cunha, foto: orangesmile.com |
Na začátek
nemůžeme začít ničím jiným než ostrovem Tristan da Cunha.
Jedná se totiž o nejodlehlejší obydlené místo na naší planetě
Zemi. Tristan da Cunha je skupina sopečných ostrovů na jihu
Atlantského oceánu. Od břehů Afriky je ostrov vzdálen 2 816
kilometrů a od Jižní Ameriky je to 3 360 kilometrů. Dalším
nejbližším obydleným místem je ostrov Sv. Heleny, který je
vzdálen 2 173 kilometrů. Ostrov byl poprvé spatřen v roce 1506
portugalským námořníkem Tristao de Cunhou, po kterém byl také
pojmenován. Tento muž na ostrov ale nevstoupil, protože mu to
nedovolila bouře. První na ostrov vstoupili Francouzi roku 1767,
kteří ho následně důkladně prozkoumali a objevili na něm zdroj
pitné vody. Prvním stálým obyvatelem ostrova se stal v roce 1810
Jonathan Lambert, který zde ale po pouhých dvou letech zemřel. V
roce 1815 byl ostrov formálně připojen k Velké Británii. V
současné době žije na ostrově 89 rodin a celkem 297 lidí, ale
vyskytuje se tu pouze osm příjmení - Patterson, Glass, Green,
Hagan, Rogers, Swain, Lavarello a Repetto. Pokud se tedy chcete vydat
někam, kde nebudete potkávat davy, budete mít ničím nerušený
čas přemýšlet o životě, nebo si třeba jen nerušeně číst
knížky, tak je to místo určené právě vám.
|
|
Cedule na Tristan da Cunha |
Jediným
způsobem jak se na ostrov Tristan da Cunha dostat je lodí, letadlem
to není možné, protože se na ostrově nedá nikde přistát. Lodě
na tento ostrov plují pouze z afrického Kapského Města a to
přibližně jednou za šest týdnů. Plavba trvá zhruba týden a
zpáteční lístek na tuto plavbu vyjde na 25 tisíc korun. Každý
cizinec potřebuje ke vstupu a pobytu na ostrově povolení od správy
ostrova. Toto povolení a veškeré další informace se dají získat
prostřednictvím webových stránek www.tristandc.com.
Nejlepším obdobím pro návštěvu je období od ledna do března,
kdy je tu nejtepleji a také se zde líhnou tučňáci, což je
úžasná podívaná.
Velikonoční ostrov
|
|
Pohled na Velikonoční ostrov, foto: lonelyplanet.com |
Dalším odlehlým
místem, kam můžete vyrazit je Velikonoční ostrov (v domorodém
jazyce pojmenován Rapa Nui). Tento ostrov je nejodlehlejším
obývaným ostrovem na světě. Ostrov se nachází ve východní
části Polynésie na jihu Tichého oceánu a je pod správou Chile.
Od pobřeží Jižní Ameriky je vzdálen 3 600 kilometrů západně
a 2 075 kilometrů východně od ostrova Pitcairn. Rozloha ostrova je
163 čtverečních kilometrů a v současné době na něm žije přes
šest tisíc obyvatel. Ostrov je vulkanického původu a proto na něm
najdeme tři sopky – Maunga Terevaka, Poike a Rano Kau. Poslední
vulkanická erupce zde proběhla přibližně před 100 000 lety a
nyní už jsou všechny sopky neaktivní. Na ostrově nejsou žádné
vodní toky, ale nacházejí se na něm tři sladkovodní kráterová
jezera Rano Kau, Rano Rakau a Rano Aroi. Největším turistickým
lákadlem a symbolem Velikonočního ostrova jsou sochy Moai. Jedná
se o monolitické sochy, které jsou roztroušené po celém ostrově,
jejich celkový počet je 311. Sochy vypadají jako placaté obličeje
a často jsou označovány jako ''hlavy''. Většina z nich má ale
i krk, ramena, ruce a tělo, ale tyto jejich části jsou zasypané v
zemi. Tyto sochy byly vyráběny uvnitř kráteru Rano Rakau, kde se
vytesávaly přímo do skály. Jakmile byla socha detailně
zpracována, přerušilo se její spojení se skálou a socha byla
následně vztyčena. V kráteru se nachází několik nedokončených
soch a tak bylo možné zjistit, jak probíhala jejich výroba. Ve
skále je například nedokončená socha, která je rovněž tou
největší na ostrově. Je dlouhá 21,8 metru a váží přibližně
270 tun. Na svahu kráteru nalezneme také nejzajímavější sochu
na celém ostrově, kterou je Moai Tukuturi, což je jediná klečící
socha ze všech. Sochy byly z kráteru přepravována až do
vzdálenosti 16 kilometrů a následně byly umísťovány na
připravené kamenné plochy, kterým se říká ahu. Význam soch na
ostrově je odjakživa předmětem mnoha dohadů a spekulací.
Poslední vědecká studie přichází s tím, že domorodci si
umístěním soch označovali zdroje vody na ostrově.
|
|
Velikonoční ostrov, sochy moai |
Ačkoliv se jedná
o velice odlehlý ostrov, dostat se na něj je mnohem jednodušší,
něž by se na první pohled mohlo zdát. Na ostrově je vybudováno
letiště, na které každý den létá jeden spoj letecké
společnosti LATAM z chilského města Santiago de Chile. Let trvá
přibližně čtyři hodiny a zpáteční letenka se dá s předstihem
pořídit okolo 14 tisíc korun. Co se týče ubytování, tak to je
možné v jediném větším městě na ostrově, kterým je Hanga
Roa. Přímo ve městě a jeho okolí se nachází 217 hotelů a
penzionů všech kategorií, takže si vybere opravdu každý. Ceny
hotelových pokojů začínají na 1 500 korunách za noc. Na ostrov
se dá cestovat po celý rok, průměrná teplota je zde okolo 21
stupňů, ale nejteplejší období je od ledna do dubna.
Ittoqqortoormiit
|
|
Ittoqqortoormiit, foto: north.voyage.com |
Návštěva této
osady, jejíž název je skoro nemožné vyslovit, je určena pouze
pro ty, kterým nevadí extrémní zima. Osada se totiž nachází na
východě Grónska v kraji Sermersooq v ústí největšího a
nejširšího fjordu na světě, který se jmenuje Scoresbyho záliv.
Tuto osadu, kde žije přibližně 450 obyvatel založil v roce 1925
Ejnar Mikkelsen. Nachází se zde několik různě barevných domků,
škola, malá nemocnice a evangelický kostel. Název městečka
Ittoqqortoormiit znamená ''velký dům''. Každého návštěvníka
uchvátí nádherná příroda, vysoké hory a také fakt, že v
okolí můžete bez problémů narazit na polární medvědy, lišky,
mrože, velryby a také úchvatnou polární záři. Místní
obyvatelé se vždy živili lovem velryb a prodejem medvědích
kožichů. Po zavedení přísných kvót a omezení rybolovu se
museli zaměřit na jiný druh obživy, kterým se nakonec stal
turismus. V důsledku toho byl vybudován penzion, který je
označován jako nejodlehlejší ubytovací zařízení na světě,
kde ubytování vyjde na 2 060 korun za noc. Průměrná roční
teplota je 3,9 stupňů nad nulou a nejteplejším měsícem je
červenec. Nejchladnějším měsícem je únor s průměrnou
teplotou -16,5 stupňů, ale teploty mohou klesnou i na -30 až -60
stupňů Celsia. Výjimkou byl 22. únor roku 2005, kdy zde byla
naměřena překvapivá teplota 15,9 stupňů nad nulou.
Cesta do
Ittoqqortoormiit by se mohla zdát velice náročná, ale ve
skutečnosti to není zas tak hrozné. Přímo ve městě sice není
letiště, ale je zde k dispozici heliport. Nejbližší letiště od
městečka Nerlerit Inaat Airport je vzdáleno pouhých 40 kilometrů.
To znamená, že se musíte dostat na toto letiště a z něj vás
pak vrtulník přepraví až do Ittoqqortoormiitu. Na letiště
létají dvě letecké společnosti – Air Greenland a Norlandair.
Druhá aerolinka léta během léta dvakrát týdně z islandského
města Akureyri a jednou týdně během zimy. Jednosměrná letenka
se dá pořídit do 6 tisíc korun a let trvá dvě a čtvrt hodiny.
McMurdo
|
|
Stanice McMurdo, foto: coolantarctica.com |
Ještě chladnější
místem, kam můžete vycestovat je stanice McMurdo, která se
nachází na Rossově ostrově na Antarktidě. McMurdo je antarktické
výzkumné středisko řízené vládou USA skrze Antarktický
program Spojených států americký, který je součástí Národní
vědecké nadace. Tato stanice, která je největší na Antarktidě
je vedoucím střediskem pro polovinu kontinentu a je schopna
ubytovat 1258 lidí. Během letního období tu pracuje na vědeckých
projektech až 1500 lidí, ale v zimním období od března do října
jich tu zůstává pouze 60 až 70. Zimní období se nazývá
antarktická zima, kdy je neustále tma a průměrné teploty se
pohybují okolo -60 stupňů Celsia. Jako turista se sem člověk
dostane pouze během antarktického léta (období od října do
března), kdy se zřídka může stát, že teplota vystoupí i lehce
nad bod mrazu. Nejvyšší naměřená teplota zde byla 10,8 stupně
nad nulou ve dne 21. prosince 1987. K zajímavým místům na McMurdo
patří Kaple sněhů (Chapel of the Snows), Vyhlídkový kopec
(Observation Hill), Discovery Hut a pamětní deska třem letcům
zabitým v roce 1946 během průzkumu tohoto území.
Pokud máte
dostatek peněz, tak není zas tak nedostupné se sem dostat.
Počítejte, že cesta vás vyjde na částku od 130 tisíc korun
výše. Stanice McMurdo má své vlastní letiště – Williams
Field Airport. Letiště má celkem tři runwaye – stálá runway,
stálá sněhová runway a nestálá (roční) runway vybudovaná na
moři. Letecé spojení na toto letiště je uskutečňována z města
Christchurch na Novém Zélandu. McMurdo je také jediným místem
Antarktidy, které má vlastní přístav. Drtivá většina lodí
sem vyplouvá z argentinského města Ushuaia.
Pitcairnovi ostrovy
Mnohem
přívětivější klimatické podmínky pro pobyt nabízejí
Pitcairnovy ostrovy, které jsou doslova a do písmene rájem
uprostřed Tichého oceánu. Jedná se o skupiny čtyř ostrovů a
jsou zámořským územím Velké Británie. Druhý největší
ostrov Pitcairn je jediný obydlený potomky vzbouřenců z lodi
Bounty. Zbylé tři ostrovy Hendersonův, Ducie a Oeno jsou
neobydleny. Pitcairn je nejvzdálenější britskou kolonii v Tichém
oceánu, od Tahiti ho dělí 2 170 kilometrů, od Nového Zélandu je
vzdálen 5 310 kilometrů a od Panamy je to 6 600 kilometrů. Mezi
první obyvatele ostrova se počítá osm vzbouřenců z lodi Bounty
se šesti muži a 12 ženami z Tahiti, kteří se na ostrov dostali v
roce 1790. Ještě ve třicátých letech minulého století zde žilo
200 lidí, tak v současné době jich zbývá pouze 50. Generátory
na výrobu elektřiny zde běží pět hodin dopoledne a pět hodin
večer. Místní obyvatelé se živí prodejem medu, známek a mincí.
Jediným městem na ostrově je Adamstown ležící v zátoce Bounty
Bay a pyšní se titulem nejmenšího hlavního města na světě.
Podnebí na ostrově je subtropické, horké a vlhké. Průměrné
letní teploty se pohybují v rozmezí 20 až 30 stupňů a v zimě
neklesají pod 17 stupňů. Ostrov tak můžete díky stálým
teplotám navštívit během celého roku, ale nejlepší doba k
návštěvě je od ledna do dubna.
Ostrov Pitcairn
nemá letiště, takže jediným způsobem jak se na něj dostat je
lodí. Nejdříve se ale musíte dostat na Tahiti ve Francouzské
Polynésii, odkud se pak letadlem letecké společnosti Air Tahiti
přepravíte na ostrov Mangareva. Na tomto ostrově nastoupíte na
loď, se kterou doplujete do městečka Rikitea. Zde se nalodíte na
loď MV Clymore II, se kterou poplujete 32 hodin až k ostrovu
Pitcairn. Plavba touto lodí není levnou záležitostí, jelikož
vás vyjde na necelých 90 tisíc korun! Nejlevnější ubytování
na ostrově přijde včetně stravy na 1 610 korun na den.
Ojmjakon
|
|
Vesnička Ojmjakon, foto: cntraveler.com |
Vesnice Ojmjakon
je opět určena jen pro extrémní otužilce, protože se jedná o
nejchladnější vesnici na celém světě. Tato vesnice se nachází
v ruské republice Sacha. Leží v nadmořské výšce 750 metrů nad
mořem ve vzdálenosti 9 200 kilometrů severovýchodně od ruské
metropole Moskvy a 460 kilometrů od Ochotského moře. Dne 26. ledna
1926 zde byla naměřena rekordně nízká teplota -71,2 stupňů a
od té doby je Ojmjakon známý jako nejchladnější obydlené místo
na světě. V současné době zde žije 550 obyvatel. Místní si
dokážou zajistit jídlo jen rybolovem, myslivostí a chovem
dobytka. Pěstování jakýchkoliv plodin je naprosto vyloučeno. Na
severní části obce se délka denního světla pohybuje od tří
hodin během prosince do dvaceti hodin během června. Klimatické
podmínky jsou zde opravdu drsné, obvykle zde teplota klesá pod bod
mrazu již v září a může tak zůstat až do poloviny května.
Minimální průměrná teplota během měsíců ledna, února a
prosince zůstává pod -50 stupni Celsia. Jediným obdobím kdy
teploty neklesají pod -10 stupňů jsou červen a červenec. I přes
tyto nevlídné podmínky jsou zde místní obyvatelé spokojeni a
nikde jinde by žít nechtěli. Jakmile teploty klesnou pod -50
stupňů, tak děti nechodí do školy. Pokud chtějí místní
obyvatelé někam odjet autem, tak ho často nechávají nastartovaná
celý den, baterie totiž často tyto extrémní mrazy nezvládají.
Velkým problémem pro místní je také pochovávání zesnulých,
protože vykopat hrob v promrzlé zemi trvá i tři dny.
Abyste se dostali
do Ojmjakonu, tak musíte nejdříve přiletět do Moskvy. Z Moskvy
se pak přepravit letecky do Jakutska, kde je městečko Magan se
stejnojmenným letištěm a z něho se pak dostanete autem do
Ojmjakonu. Lepší je ale svěřit celou cestu do rukou cestovní
kanceláře či agentury, která pro vás zajistí vše potřebné za
cenu od 46 800 korun.
Klíčová slova: Pitcairnovy ostrovy, Adamstown, Rusko
Publikováno: 15.07.2019
Aktualizováno: 15.07.2019
Autor: Miroslav Tryner
