Cestopis: Riga, skvost Pobaltí a past na počtáře

Staré město a katedrála v Rize z ptačí perspektivy

Pobaltské republiky jsou momentálně pro zhýčkalé evropské turisty hodně „in“. Nutno přiznat, že zcela oprávněně. Jejich metropole si nezadají s vyspělým evropským městem, navíc mají šmrnc jakési pobaltské regionální svébytnosti až hrdosti. Perla je v turistických katalozích jedno ze slov nejskloňovanějších, na lotyšskou Rigu ale sedí dokonale.

V době, kdy se šetří každá vteřina, je rozhodně nejlepší navštívit Rigu letecky. Svébytnost se projeví hned na letišti. Firma airBaltic má totiž ve své flotile vrtulová letadla Bombardier Q400. Cestovatele zvyklého na boxingy a airbusy překvapí letadlo rodinného typu s kapacitou zhruba 70 míst, v řadě s dvojsedadly, místo běžných tří sedadel. Příjemný personál je vybrán z těch nejlepších lotyšských krasavic, takže muži dvouhodinovou cestu rozhodně nezaspí. Let bombardierem je i přes vrtule poměrně tichý, start i přistání je rychlejší, než u větších konkurentů. Pro přistání je cestujícím třeba doporučit důsledné dodržování pokynů. Bombardier staví téměř na „fleku“, bez pásů se neobejdete. Jde o první zkušenost, podruhé už si dáte pozor. To nejlepší nakonec, pokud si zakoupíte letenky v předstihu, můžete se dostat i na cenu zpáteční letenky (Praha – Riga) okolo 3,5 tisíce korun pro dvě osoby.

Bombardier Q400 aerolinek airBaltic

Letiště v Rize je opět rodinné, evropského střihu, pro cestující se vším komfortem. Po příletu je nejlepší si vyměnit hned peníze, a tady je snad největší úskalí. Pokud jste slabí počtáři, je lepší si dopředu přibrat nějaké hodiny. Lotyšský lat je totiž nejtvrdší měna v Evropě, s aktuálním kurzem (ke konci listopadu) ke koruně 38,88 a k euru 1,42. Vzhledem k tomu, že se v Lotyšsku ceny tvoří i na setiny latu, podprůměrný matematik by si raději měl vzít kalkulačku.

Pro šikovného drahá není

Riga má tři druhy dopravy, autobusy, tramvaje a trolejbusy. Ekologická doprava je na čistotě ovzduší skutečně znát. Všude vládne skandinávská čistota, hodit něco na zem si nedovolíte.

Když zvolíte hromadnou dopravu, lepší je si koupit třídenní jízdenku za 5,70 LVL, než jednorázovou za 0,50 LVL z automatu nebo za 0,70 LVL u řidiče. Turisty vyznávající jízdu „na černo“ je třeba varovat. Systém kontroly jízdenek je v Rize propracovaný. Skupina čtyřech revizorů zastaví autobus mimo stanici (mají pravomoci policie), a půlminutové šťáře revizorů nemá šanci nikdo uniknout.

Rižský hrad na břehu řeky Daugavy

I když má Riga pověst jednoho z nejdražších měst v Evropě, zkušený turista si poradí. Hotel zhruba 10 minut trolejbusem od centra se dá i s exkluzivní snídaní (švédské stoly, na nichž nechybí nic) pořídit pro dvě osoby na tři noci za 95 eur, tedy téměř neskutečných 2500 Kč). Pravdou je, že přímo v historickém centru by hotel stál až čtyřikrát tolik.

Stejně tak stravování. V přehršli venkovních i klasických restauracích bude cena obědu začínat na 10 LVL, v místních nonstop otevřených jídelnách se samoobsluhou, ale restauračním stolováním, se najíte k prasknutí za 1,70 LVL i s pitím.

Typicky lotyšské jídlo se popsat nedá, to se musí ochutnat. Každopádně to budou pelmeně se všemi možnými druhy náplní, pikantní solanka a bramborový salát. Jídla jsou velice chutná, příjemně kořeněná. Klasickému evropskému gurmánovi opět nic chybět nebude.

Začít u Daugavy

Lanový most přes řeku Daugavu

Prohlídku Rigy nejlepší zahájit u řeky Daugavy. Překvapí svojí šíří, naše Vltava by se do ní vešla 4krát, starými i hypermoderním lanovým mostem. Klidný tok Daugavy jako by kopíroval srdečnou a širokou duši Rižanů. Nejet lodí po Daugavě by byl hřích, za pět latů vás loď sveze i do nákladního přístavu, kde můžete vidět nehezkou průmyslovou tvář. Jako balzám pak působí pohled z lodi na historickou část, které vévodí pět věží.

Historické centrum Rigy, někdejšího hanzovního města, je ne nadarmo zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO. Pokud byste přivřeli oči a odmysleli si řeč a nápisy, může se vám zdát, že jste se ocitli ve Vídni, Petrohradu či Barceloně.

Protože je Riga placka, je nejlépší jí skouknout ze zhora. Výborně vám poslouží hlavní dominanta města, kostel sv. Petra, kde budete na město vidět ze 72 metrů. Dát za prohlídku 5 LVL rozhodně stojí za to, uvnitř kostela je nádherná výstava soudobých lotyšských umělců, kteří oplývají úžasnou kreativitou.

Domy Černohlavců

Hned vedle kostela sv. Petra stojí Dům Černohlavců, další nejnavštěvovanější památka. První písemná zmínka o skupině domů je z roku 1334. Pojmenovány byly buď po sv. Mořicovi, který byl patronem cechu svobodných kupců, nebo kvůli černým pokrývkám hlavy, kteří kupci nosili. Původní budova ze 14. století byla za druhé světové války vybombardována. Málokdo by uvěřil, že současná stavba je z roku 2001. Pokud si budete chtít prohlédnout historické centrum Rigy s návštěvami všech pamětihodností detailně, jinak projít se dá za hodinu, nechte si na to aspoň dva dny.

Nádraží a trh

Pohled z kostelu sv. Petra na tržiště s hangáry

Zkušený turista, který chce poznat duch města, vždy navštíví vlakové nádraží. Tento krok se v Rize vyplatí mnohokrát. Půjdete-li bokem, dýchne na vás postsovětský duch. Příchod hlavním chodem vás naopak osloví hypermoderním stylem s několika patry luxusních i účelových obchodů s. Praha může závidět.

Hned v sousedství nádraží je obrovských trh, na kterém se dá koupit vše. Od luxusních bot, přes ovoce, zeleninu, květiny, elektroniku až po koťata. Není to však žádný blešák, prodej má překvapivě vysokou úroveň. Několik set stánků doplňují čtyři obrovské hangáry, z nichž každý se soustředí na jiné komodity (ryby, maso, pečivo a mléčné výrobky, spotřební zboží) ve vysokém komfortu nabídky. Kupující tu může strávit celý den. Fantastický půlkilometrový květinový opravdu strčí vyhlášený Amsterdam do kapsy. Pokud jsme u květin, ty Rižané milují. Potkat ženu bez květiny v ruce, je téměř zvláštností.

Vztah ke kráse a přírodě je u Rižanů cítit všude. Zapadají sem nádherné zelené široké parky s množstvím vodotrysků a vodním kanálem (hodně připomínající Amsterdam). Puls města doplňuje poměrně nespěchající mladá generace, která si klidně v parku udělá piknik jako v Londýně.

Květinový trh

Pokud už jsme v Rize, třetím neodpustitelným hříchem by bylo nenavštívit Jurmalu. Do tohoto je největší lázeňského města v Lotyšsku se v klidu dostanete vlakem za půl hodiny. Za cestu tam a zpět zaplatíte 3,70 LVL. Uchvátí vás 32 kilometrů dlouhé dřevěné i moderní město, které se stejně dlouhými písečnými plážemi táhne podél Rižského zálivu a řeky Lielupe. Nedohledně dlouhé pláže lemuje pás borovicových lesů. Balt je sice studenější, ale i na podzim se do něj vlézt dá.

Na co pozor

Nekonečná 32 kilometrů dlouhá pláž v Jurmale

Základ je vědět, že Latvia je Lotyšsko a ne Litva. Evropanům i Čechům se to hodně plete. Kdybyste Lotyšům řekli, že jste v Litvě, smrtelně je urazíte. Litva je přece Lietuva.

Mluvit správným jazykem. V Rize žije asi půl na půl Lotyšů a Rusů. S Rusy je nejlépe komunikovat rusky, s mladými anglicky. S Lotyši se lotyšsky těžko domluvíš, hovorovou angličtinou mluví téměř každý pravý Lotyš, o ruštinu moc nestojí.

Pěší si musí dát pozor na kola, cyklisti tu mají na chodníku svůj pruh, často širší než chodci. Jezdí tu hodně rychle a neznalému turistovi hrozí karambol.

Hlídat se musejí i místní taxíky. Nejsou to totiž automobily, ale trojkolové kočáry s lidským pohonem. Je to velký byznys pro místní mladíky, jezdí jako šílenci.

Čeho se nebát

Kolonáda v Jurmale

Riga je poměrně bezpečné město. Krádeže tu hrozí rozhodně méně, než v Barceloně, Paříži či další vyhlášené metropoli. Jít ověnčen kamerami, zlatem a plnou „kešení“ do temné uličky, však nelze doporučit ani zde.

Bezdomovců a žebráků. Místní „lidé ulice“ jsou až na svůj vzhled a pach poměrně civilizovaní. Nejsou otravní, pokorně čekají na almužnu. Někteří z nich byli během naší návštěvy vybaveni moderními mobilními telefony.

Ti protřelejšíjší bezdomovci vás bez problémů osloví anglicky. Pokud jim nedáte cigaretu, dál nestupňují agresi a odejdou se slovy, že je to „very bad news.“

Zdroj e15.cz

Klíčová slova: Lotyšsko, Riga

Publikováno: 21.11.2013
Aktualizováno: 03.12.2013
Autor: Miroslav Tryner