Cestopis: Fascinující cesta do Indie

Indie – poznávání fascinující kultury

Pomník Tádž Mahal

Indie je multietnickým státem, ve kterém žije více než 1,2 miliardy obyvatel. To z této asijské země dělá druhý nejlidnatější stát světa. Návštěva indické fascinující krajiny uhrane každého cestovatele, který má rád poznávání nových míst a kultur. Význam Indické republiky pro celosvětové dění bude nepochybně, nejen díky tamním špičkovým vědeckým mozkům, v budoucnosti nestále vzrůstat. Výrazným způsobem rostou také příjmy z cestovního ruchu. Kromě jedinečných kulturních památek (kterým vévodí náboženské chrámy) a velkoměst, jako jsou Bombaj či Dillí, totiž Indie turistům může nabídnout pestré přírodní krásy a prožívání dovolené jak na mořských plážích, tak mezi horskými štíty velehor.

Příprava na cestu

 

Pláž Palolem v turistické oblasti Goa

Přípravu na cestu do Indie není dobré podcenit. Nejdůležitější formální nezbytností je vízum, bez kterého se turista neobejde. Vyřízení víza není nic složitého, vše trvá asi pět dní a jeho platnost je minimálně šest měsíců od data vystavení. Z vlastní zkušenosti bych však nedoporučovala zařizovat si jej pět dní před odletem, neboť již na indické ambasádě se můžete potkat s (pro Indy tak typickou) byrokracií, která se často stává drobnou překážkou i během samotného cestování po Indii.

Další věc, na kterou nesmíte zapomenout, je očkování potřebné pro zocelení těla v boji s exotickými chorobami. V ústavu pro exotickou medicínu nám bylo sděleno, že v ideálním případě bychom se měli nechat očkovat proti bezmála dvaceti nemocem. Po zjištění bližších informací, o průběhu a hlavně ceně všech doporučených očkování, jsme usoudili, že budou muset stačit jen ty nejnezbytnější vakcíny. Jmenovitě: Hepatitida typu A a B, břišní tyfus a meningitida, ale i přes tuto zdraví nebezpečnou redukci ochranných látek se cena vakcín zastavila až na pěti tisících korun. Po absolvování dvou dávek kombinovaného očkování, které s sebou nese klasickou nevolnost při vyrovnávání se s nemocí a tvorbou protilátek, a trochou té nervozity na indické ambasádě, jsem poté stála před dalším problémem: Co s sebou zabalit do těchto vzdálených a neznámých krajů? Nakonec se však jako vždy prokázala stará cestovatelská moudrost, jež zní: Co nemám, to nepotřebuji!

Indie - Přílet do Delhi

Rušná pouliční doprava v Delhi

Hned jak člověk vystoupí z letadla, praští ho přes nos takový divný těžký a vlhký vzduch. Po letišti pobíhají muži se samopaly a všichni se tváří velmi důležitě. Hned na imigračním nás zdrželi na dobré dvě hodiny, aby nám bylo oznámeno, že batoh jedné z nás zůstal někde v Itálii. Na letišti jsme ve tři hodiny ráno sedli na indického taxi a vydali se rovnou do centra Delhi. Všude bylo zavřeno, nikde nikdo, tedy nikde nikdo vzhůru, protože spousta místních spí na ulici. Občas proběhla kráva, kolem se motalo mnoho pouličních psů, kteří se živí tím, co lidé vyhodí. Shrnuto a podtrženo, první dojem mě naprosto vykolejil. Ráno je ale moudřejší večera, a tak jsem se po přenocování ve snad nejdražším hotelu v okolí znovu rozkoukala. První dojem z Indů byl takový, že jsou všichni velmi upjatí - jakmile vidí bílého sahiba, jsou velmi úslužní. Ale z pozdějších zkušeností vím, že už při tom všichni přemýšlí, jak by z člověka dostali co nejvíc peněz a nezkušeného turistu předávají ještě svým kamarádům a známým. Indové mají navíc opravdu méně místa pro všechno, což je vidět i v tom, jak jsou zvyklí nedodržovat fyzický odstup. Vždy, když něco říkají, postaví se k člověku nepříjemně blízko. Zpětně je mi rozhodně jasné, že Delhi je ideální místo pro aklimatizaci. Město nabízí setkání s neznámým světem v těch nejrůznějších způsobech, stejně jako útěk ke konzumům, na které je západ navyklý. Každopádně tu najdete i mnoho krásných poznávacích zážitků.

Gurudvára Bangla Sáhib - sikhský chrám

Mohutná stavba z bílého mramoru v centru Delhi. Při vstupu se věřící i návštěvník musí zout, stejně tak, jako je tomu při vstupu do chrámů všech náboženství v celé Indii. Boty jsme zanechali v úschovně, kde jsme také dostali pokrývky hlavy, bez nichž není možno do chrámu vstoupit. Stejná pravidla platí pro zakrytá ramena a kolena, a to zvlášť u žen. V hlavní síni chrámu nepřetržitě zní tichá hudba věnovaná sikhské knize Holly Grant. V komplexu je také velká kuchyně a jídelna, kde se poutníci zadarmo stravují třikrát denně.

Džámi Mazdžid – shromažďovací mešita

Jedná se o největší mešitu v Indii. Při vstupu do ní mě, zutou, nejdříve ze všeho uvítalo obrovské hejno holubů, které po sobě zanechává nepříjemnosti pro bosou nohu. I zde je velice striktně dbáno na zahalení problematických – nečistých částí těla, například mužům v kraťasech je vstup zakázán.

Přestože jsem na to byla připravena zkušenými známými, stejně mě překvapilo, jak je zde všechno tak levné. Lidé vydělávají úplně na všem, například není neobvyklé potkat tu třeba profesionálního čističe uší a další různé profesionály, které by si člověk asi těžko představil někde v Česku. V autobuse je zvláštní zaměstnanec jako štípač lístků a ohlašovač zastávek. V mnoha ohledech si přijdete jako na jiné planetě.

Indie - Rajastan

Město Jodhpur

Po několikadenní aklimatizaci v Delhi jsme se přesunuli vlakem do Rajastanu, nejprve do menšího města Jodhpur. Rajastan je převážně poušť. Jde o svéráznou zemi s vlastní typickou kuchyní i architekturou. Nahoře v poušti provádí indická vláda testy jaderných zbraní. Jodhpur je celkem malé město, rozlohou asi jako naše Plzeň, ale je v něm nějakým záhadným způsobem vtěsnáno asi jeden a půl milionu obyvatel. Všechny domy jsou namalovány na modro (prý kvůli mouchám) a nad městem je ohromná tvrz, do které by se Hradčany vešly asi pětkrát. Dalším velkým lákadlem Rajastanu je palác Hawa Mahal.

Mount Abu – džinistické chrámy nad městem

Západ slunce v Mount Abu

Další naše zastávka byla na Mont Abu na jihu Rajastanu – toto místo je považováno za takový indický  “honeymoon place”. Jezdí sem například spousta mladých a perspektivních Indů na svatební cestu. Mont Abu leží asi šestnáct set metrů nad mořem. Před vstupem do méstního džinistického chrámu musí návštěvník projít velmi důkladnou kontrolou. Zapovězeny jsou nejen boty, ale také fotoaparáty, veškeré výrobky z kůže a vstoupit nesmí nečistá žena – tedy žena v období menstruace. Celý komplex se může pyšnit svými, jak je tradováno, nejkrásnějšími plastikami a sochařskou výzdobou světa. Celkově je tady velmi zvláštní duchovní atmosféra. Každý večer jsou slyšet různé modlitby a nestále zde probíhají slavnosti takřka čehokoliv. Po ulicích chodí svatí muži, na některých místech ještě stále převládá kastovní systém. Prostě náboženství tu stojí na první příčce, což je pro našince těžké pochopit. Vždy jsem si myslela, že v Indii vládne hlad. To ale není vůbec pravda. Každý, i ten poslední žebrák, se denně nají do sytosti. Žebráky zde živí systém, který zde mají nastavený - žebrota je povolaní jako každé jiné.

Varanasi

Město Varanasi

Duchovně citlivý člověk bezpochyby uzná, že město Varanasí je místem, které jej osloví naprosto nepopsatelným, niterným a velmi intenzivním zážitkem. Kdo zde dle hinduistů zakončí svou celoživotní pouť, je vysvobozen ze sansáry. Tento aspekt je v hinduistické víře tak zřetelný, že i nehinduista zde nahlíží na smrt pod zcela jinou optikou. Z dvoutisícileté dlažby jsou cítit miliony kroků, člověk si uvědomí, že na tomto místě se psala historie. Chápání indické civilizace opět dostává nový rozměr.

Autor: Alžběta Bártová

Klíčová slova: Indie, Nové Dillí, Rajastan

Publikováno: 21.06.2011
Aktualizováno: 30.08.2011
Autor: Ondřej Tůma