Jeden den v Barceloně
|
|
Katedrála Sagrada Familia v Barceloně |
Loňskou dovolenou jsem strávila s kamarádkou na španělském pobřeží Costa del Maresme. Rozhodly jsme se vyrazit až v září, po konci turistické sezony, abychom se vyhnuly davům lačných turistů. Dovolená nejen splnila, ale dokonce výrazně předčila naše očekávání. Celý týden jsme pojaly hodně relaxačně, většinu času jsme trávily na vylidněné pláži nebo s drinkem u hotelového bazénu a užívaly si slunečních paprsků. Nicméně alespoň na jeden den jsme se musely ze svého sladkého nicnedělání vytrhnout. Necelých 60 km od městečka Santa Susanna, kde jsme byly ubytované, totiž leží
Barcelona. Její návštěvu jsme si zkrátka nemohly nechat ujít. Výlet jsme si naplánovaly na středu, kdy se naše dovolená měla přelomit do své druhé poloviny.
Vlakem po pobřeží do Barcelony
Velkou výhodou pro cestovatele po Španělsku je železnice, která vede podél celého pobřeží Costa Brava a Costa del Maresme. V Santa Susanně je nádraží umístěné ve zvláštní malé rotundě nedaleko hotelu Caprici Verd, kde jsme bydlely. Ve středu kolem půl deváté ráno jsme nastoupily do vlaku a vypravily se na cestu. Za zpáteční jízdenku pro jednu osobu jsme zaplatily asi 15 euro. Vlak byl zcela obsazen, převážně turisty, kteří podobně jako my mířili do hlavního města Katalánska. Moc jsme se těšily a byly jsme plné očekávání. Vlakem procházel mladík, který s typickým jižanským temperamentem pěl španělské písně. Jeho zpěv i hudební doprovod, který si pouštěl z magnetofonu, nás ještě více naladil a navnadil na pulsující Barcelonu. Než jsme pro něj stihly z kabelky vylovit nějaké drobné, zmizel v dalším vagonu. Cesta podél pobřeží s výhledem na moře utíkala rychle. Za necelou hodinu už jsme vystupovaly na náměstí Placa de Catalunya. Vlak staví v Barceloně ještě na několika dalších zastávkách, ale náměstí Catalunya jsme si nevybraly náhodou. Bylo právě půl jedenácté dopoledne a jedno bylo jisté: na prohlídku obrovské katalánské metropole jsme měly zhruba devět hodin. Nejpozději v půl osmé jsme musely nastoupit na zpáteční vlak, abychom ještě stihly večeři v hotelu. Program celého dne byl tedy podrobně naplánován.
La Rambla a okolí
|
|
Barcelona, třída La Rambla |
Živoucí atmosféra Barcelony na nás dýchla okamžitě. Náměstí Catalunya je dopravní křižovatkou a faktickým centrem celé Barcelony. Jeho dominantu tvoří veliká fontána lemovaná sochami a v jeho okolí najdete několik velkých obchodních středisek. Přímo z náměstí vede hlavní barcelonská třída La Rambla. Charakteristický ráz Ramble dávají kromě tisíce kaváren, restaurací a obchůdků živé sochy, kterými je obklopená. Španělští umělci přestrojení za nejrůznější figury si tu vydělávají tím, že celé dny nehybně pózují a za poplatek dovolují turistům, aby se s nimi vyfotografovali. Potkáte tu anděla, ovocného muže, i havarovaného pilota. Ústřední tepna Barcelony je plna korzujících turistů a žije dvacet čtyři hodin denně. Nachází se na ní také hlavní tržnice, která hýří nabídkou, barvami i vůněmi. Pořídíte tady různorodé pochoutky - od uzenin, přes ovoce a sladkosti až po mořské plody a ryby. Každá jsme si koupila drink z čerstvého ovoce za 2 eura. Na rozpálených barcelonských ulicích pro nás znamenal příjemné osvěžení. Rambla dále protíná starou gotickou čtvrť Barri Gotic, do které jsme odbočily. Když procházíte jejími úzkými křivolakými uličkami, dýchá na vás zvláštní kouzlo starých časů. Najdete tu spoustu starých kostelů, paláců a kamenných domů. Nejvýznamnější památkou čtvrti je ale gotická katedrála svaté Eulálie a Náměstí krále (Plaça del Rei) s Královským palácem.
Autentická gastronomie
|
|
Španělská specialita - Paella |
Po prohlídce gotické čtvrti jsme se vrátily zpět na Ramblu. Čas už poměrně pokročil a naše žaludky se začaly hlásit o nasycení. Rambla je plná restaurací, jídlo s předkrmem a kávou tu pořídíte zhruba za 10-15 euro. Nám ale restaurace na hlavní třídě připadaly trochu moc turistické a tak jsme se rozhodly sejít do postranních uliček a hledaly jsme nějakou možnost občerstvení tam. Už zhruba po 500 metrech jsme narazily na nenápadnou hospůdku. V přední části byl malý bar, kde posedávalo a halasilo několik domorodců. V zadní části byly tři stolky. Vše bylo zařízeno jednoduše a působilo to velmi domácky. Obsluhu zajišťovala stará paní a jedna mladší žena, patrně matka s dcerou. Zdálo se, že mají na starosti zároveň i kuchyň. Mluvily pouze španělsky. Vzhledem k tomu, že já ani kamarádka tento jazyk neovládáme, dorozumívaly jsme se převážně rukama. Vyrozuměly jsme, že v nabídce jsou dvě menu a že za každé zaplatíme se vším všudy 10 euro. Co je jejich obsahem jsme nepochopily. Nicméně rozhodly jsme se, že si každá z nás objedná jedno z nich. Zbytek pro nás měl být překvapení. Nejprve jsme dostaly předkrm tvořený sýrem, třemi druhy sušených šunek a salámů, zeleninou a pečivem. Můj hlavní chod tvořilo pečené kuře se zeleninou. Kamarádka dostala klobásky v tomatové omáčce s pikantními papričkami. K pití jsme si vybraly perlivou vodu. Po obědě nám stará paní přinesla výbornou kávu. Jako dezert nám nabízela pudink, který jsme ale obě musely odmítnout, protože jsme už byly úplně plné a věděly jsme, že nás ještě čeká dlouhá trasa. Oběd nám moc chutnal, především nás ale nadchla atmosféra pravé španělské rodinné hospůdky, která ještě nebyla zkažena turismem.
Přístav
|
|
Památník Kryštofa Kolumba v noci |
Po obědě jsme se vrátily na Ramblu a došly až k olympijskému přístavu. Ten na mě spolu s pomníkem Kryštofa Kolumba, který z něj ční vysoko do nebe, udělal z celé Barcelony největší dojem. Neumím přesně vysvětlit proč, ale cítila jsem na tom místě směs opojné euforie a svobody. Nad přístavem jezdí lanovka, která nabízí pohled na Barcelonu z ptačí perspektivy. Dalším velkým turistickým lákadlem tohoto místa je proslulé akvárium, jehož součástí je podmořský tunel. Lanovka ani akvárium se ale bohužel do našich časových možností nevtěsnaly. Prošly jsme si celý přístav a zamířily do staré rybářské čtvrti Barcelonety, která si ve svých úzkých uličkách stále uchovává svou poklidnou až ospalou atmosféru, kontrastující se zbytkem Barcelony.
Gaudího Barcelona
Přišel čas na jeden z vrcholů dne. Přes gotickou čtvrť jsme se vrátily zpět na náměstí Catalunya, na cestu si koupily mojito za 5 euro a nasedly na metro směr Sagrada Familia. Jeden lístek na metro stojí v Barceloně 1,20 euro, což je o trošku více než v Praze. Síť místního metra se ale s pražskou nedá srovnávat. Mají tu celkem 6 linek, což sice umožňuje rychlé spojení, kam potřebujete, ale někteří turisté mohou mít problém se ve spleti tras zorientovat. Nám se to ale naštěstí podařilo napoprvé a zanedlouho už jsme vystupovaly u chrámu Sagrada Familia. Tuto stavbu jistě není třeba představovat. Jedná se o nejznámější dílo slavného architekta Antonia Gaudího, které bylo započato už v roce 1882, ale dosud se ho nepodařilo dokončit. Málokterá stavba probouzí tak rozporuplné názory jako Sagrada. Podobně rozporuplný dojem udělala i na mě. Jedná se jistě o velkolepou a impozantní stavbu, ale můj zážitek z barcelonského přístavu zůstával i po zhlédnutí chrámu nepřekonán.
Den se začal pomalu ale jistě chýlit k závěru a nás čekala poslední zastávka: Park Güell. K dopravnímu spojení jsme opět využily metro. Park Gaudí původně navrhl jako zahradní město a všude v něm jsou rozsety jeho architektonické výtvory. Je to krásná přírodní oáza, ze které máte celé město jako na dlani. Procházka po parku Güell pro nás znamenala příjemné zakončení celého dne a nabídla nám chvilku k odpočinku a vydechnutí.
Barcelona, město s duší
|
|
Barcelona - vítězný oblouk |
Hodiny se přiblížily sedmé večerní a my musely pospíchat na zpáteční vlak. Měly jsme za sebou velmi náročný den. Viděly jsme Barcelonu „z rychlíku“. Náš čas byl omezen a nemohly jsme tudíž na žádném místě strávit dlouhou dobu. Ale podařilo se nám stihnout všechno, co jsme si naplánovaly, a i když jsme odjížděly unavené a s prošoupanými botami, byly jsme plné úžasných zážitků a pocitů, o kterých jsme si potom ještě dlouho vykládaly. Osobní pocity a autentické zážitky jsou nepřenosné, ale třeba se mi podařilo vás na Barcelonu také navnadit. Je to město s duší. My jsme z ní samozřejmě neviděly všechno, ale určitě se tam ještě vrátíme.
Klíčová slova:
Barcelona, Katalánsko
Publikováno: 02.05.2011
Aktualizováno: 09.05.2011
Autor: Petra Dlouhá
