Albánie se stane turistickým hitem budoucnosti

Město Berat, přezdívané také jako Město tisíce oken

Město Berat, přezdívané také jako Město tisíce oken

„Připadá mi to, jako v Bulharsku před třiceti lety,“ říká česká turistka v albánském letovisku Durrës (česky Drač), když hodnotí své první dojmy. „Když jsem řekla, že jedu Albánie, každý si v práci ťukal na čelo,“ dodává. „Pozor, přijeďte za dva roky, a už to tu nepoznáte. Byli jsme nejchudší zemí Evropy, ale už to neplatí. Jsme druzí od konce,“ vmísí se do hovoru paní Lenka. Podle českého jména, a toho, jak přehazuje podle potřeby albánštinu a češtinu, je hned vidět, že je to zasvěcená osoba. Lenka je rodilá Češka, kde strávila od narození téměř dvacet let. Pak byla delší dobu v Londýně a nyní už necelých deset let žije se svým manželem, Albáncem, v hlavním městě Albánie – Tiraně. V Anglii pracovala pro mezinárodní finanční instituce, v Albánii pro ČEZ a různé cestovní kanceláře. Ideální to osoba, která může zhodnotit, jak na tom Albánie ve srovnání s Českem a ostatní Evropou reálně je.

 

Vše začíná u peněz

Město Saranda

Město Saranda

Albánský lek (ALL) je pro Čechy poměrně příjemná měna. Po směně mají „naditou“ peněženku víc než u nás a přepočet je jednoduchý. Albánská cena v lecích se vydělí pěti, a je to. 1 ALL je 0,20 Kč. Vůči euru je aktuální kurz 131 až 135 leků za jedno euro. Ceny není třeba nijak studovat. V letoviscích jsou ceny všeho zhruba stejné jak v Česku, ve vnitrozemí nižší. Například celé grilované kuře koupíme v přepočtu za 108 Kč, půllitr čepovaného místního piva za 25 Kč, plechovkový půllitr v obchodě podle země původu za 12 až 24 Kč. V restauraci na molu si za pivo připlatíme, za třetinku dováženého speciálního piva z Mexika můžeme dát i šedesát korun. Naopak kávičku různých druhů tu pořídíme za 30 Kč, stejně tak třetinku nealkoholických nápojů. V supermarketu i minimarketu 1,5 litru vody koupíme za 10 až 12 korun. Litr mléka za 24 Kč, 500 gramů chleba za 11 Kč, lahev slušného vína za 120 Kč a krabičku značkových cigaret za 60 korun. Kilogram rajčat bude stát kolem 20 Kč, brambory 8 Kč. Jídlo v levné restauraci či Fast Foodu bude stát něco přes 100 korun, v luxusní restauraci bude dvakrát tak drahé.

Ani volání z mobilů nikoho nezruinuje. Do Česka bude například bez DPH stát 35 Kč/min, příchozí hovory 20 Kč/ min., odchozí SMS 10 Kč., MMS 7,93 Kč, připojení k internetu 198 K4/MB. (Všechny uvedené ceny jsou z léta 2016) „Dražší než v Česku tu máme jen benzin. Cena stoupla asi před třemi lety. Pořád se drží na stejné úrovni, ať se s ropou děje cokoli,“ kroutí hlavou Lenka. V letoviscích je benzinek „mraky“, natural 95 stojí kolem 165 leků (33 Kč/l).

 

Život chrání rodina

Nedělní sváteční setkání všech generací je samozřejmostí

Nedělní sváteční setkání všech generací je samozřejmostí

Pro Čechy lichotivé ceny hrubě kontrastují s tím, jak drahé jsou pro Albánce. Průměrný plat se tu pohybuje v rozpětí 300 až 400 eur měsíčně (8100 až 10 800 Kč). V místní měně prodavačka v supermarketu bere 25 tisíc leků (5 tis. Kč), manažer ve firmě například 30 tisíc leků (6 tis.), učitel 40 tisíc leků (8 tis. Kč), lékař 80 tisíc leků (16 tis. Kč.) Průměrný důchod se pohybuje okolo 20 tisíc leků (4 tis. Kč), ale nelze to paušalizovat. Když slyšíme o nájmu někde i kolem 300 eur měsíčně i daleko vyšším, je jasné, že jeden člen rodiny vydělává jenom na bydlení, pokud nežijí ve vlastním. 

Svatba je pro Albánce posvátný akt

Svatba je pro Albánce posvátný akt

Jak s tím dokážou Albánci vyjít? „Vše je tu založené na široké a při sobě držící rodině. Všichni se vzájemně podporují. Staří bydlí s mladými, nyní se v městech stalo módou, že v domě mají rodiče a děti vlastní byty proti sobě. Byty se staví větší než v Česku, musí mít minimálně přes 100 metrů čtverečních. Rodina drží při sobě v dobrém i zlém. Když je například někdo v nemocnici, vždy je tam někdo s ním. A to ve dne v noci, po celou dobu hospitalizace, to je tu běžné a povolené,“ říká Lenka.

 

Směr Evropa

Univerzita Matky Terezy v Tiraně

Univerzita Matky Terezy v Tiraně

„Rozdíly v systému tu nehledejte. Albánie chce do Evropské unie a dělá pro to všechno. Proto se snaží, aby vše bylo kompatibilní s EU. Zdravotnictví je tu státní či soukromé, péče odpovídající, včetně poměrně kvalitního vybavení nemocnic. Vše také záleží na lidském faktoru,“ hodnotí Lenka. Tu samou známku má pro školství. Je tu povinná devítiletá docházka na základní školu a povinný jeden rok předškolní docházky. Čeští učitelé by měli radost, jsou tu totiž tři měsíce prázdnin. Ze samotné výuky už by se naše děti možná radovaly méně. „Podle mého názoru se albánské děti učí ve škole více než v Česku, nároky jsou překvapivě vyšší. Albánci byli vždy vzdělaný národ, elity ale bohužel musely studovat na prestižních školách v zahraničí,“ vysvětluje Lenka.

 

Ultralevicové neštěstí

Tím naráží na nejsmutnější albánské období. A to krutovládu ultralevicového komunisty Envera Hodži, která zemi sužovala od roku 1946 až do roku 1991. Z vyprávění Lenky, která může mluvit o zkušenostech své rodiny i dalších Albánců, běhá mráz po zádech. Hodžova vláda se po uchopení moci po 2. světové válce opřela o své nohsledy a zavedla diktaturu obludné podoby. Z nevzdělaných rolníků za slib věrnosti Hodža například dělal ministry a jim to pochopitelně vyhovovalo. Povolena byla pouze jedna politická strana Albánská strana práce (PPSH), která se při zrodu zformovala z řad komunistických partyzánů.

Hodžova vila v Tiraně

Hodžova vila v Tiraně

V Albánii sice začala industrializace, avšak zároveň došlo k úplné izolaci země, a to prakticky od celého světa. Pochopitelně nejdříve od západní Evropy, později i od východního komunistického bloku a nakonec i od Číny, která se Hodžovi zdála málo levicová. Samotný Hodža si se svými věrnými, zejména armádou, úředníky a prestižními udavači, přitom žil, jak v ráji. Těžil i z úrodnosti nížin kolem Tirany a Durrës, kde prý stačí zapíchnout vidle do země a vyrostou, a co mohl z Albánie vyvezl. Tím rozšiřoval bohatství svého aparátu, ostatní Albánce stále víc zadupával do země.

Nikdo nesměl mít nic. To bylo Hodžovo krédo a tím udržoval vládu. Albánci nesměli mít například zahrádky či políčka pro obživu, stromy se musely vykácet. Soukromé auto tu nebylo do roku 1991 možné. Na co by bylo, vždyť když chtěl jet někdo například z Tirany k blízkému moři, musel úředníky žádat o povolení. A to bylo vzácné. Režim byl postavený na donašečství a udavačství, které bylo jaksi „povinné“. Každý se měl bát každého.

Kult Hodži byl vtloukán lidem prakticky od narození. Jak začaly děti mluvit, chodily na přezkoušení. Běžná otázka aparátčíků třeba pro tříleté byla, koho mají radši. Maminku, tatínka či soudruha Hodžu? Samozřejmě, že správná odpověď byla jen jedna,“ vypráví Lenka o zkušenostech Albánců.

 

Enver never

Hodža miloval obrané bunkry, nechal jich postavit 800 tisíc

Hodža miloval obrané bunkry, nechal jich postavit 800 tisíc

Albánie má v současnosti zhruba tři miliony obyvatel. Za Hodžovy vlády se prý „ztratil“ neuvěřitelný milion Albánců. Hodža si opevnil půlku Tirany, kde žil se svými ochránci, a nikdo do zakázané čtvrti nesměl. Hned za hranicí tohoto „města“ byla ulice lemovaná šibenicemi pro neposlušné. Jídlo za Hodži bylo na příděl na lístky, vstávalo se ve tři ráno a stály se na něj dlouhé fronty. Kdo nepřišel včas, měl smůlu.

Hodža se snažil zpřetrhat i tradiční rodinný systém, aby nemohl vzniknout proti jeho krutovládě žádný soustředěný odpor. Dopředu prý určoval dětem ve škole, kým budou. Například řekl dívence, ty budeš učitelkou. Když dostudovala, úředník jí nařídil, aby byla zítra v šest ráno tam a tam. Pak ji rodina třeba několik let neviděla a vůbec o ní nevěděla. V lepším případě ji soudruzi po letech odučených v horách, povolili vrátit se k rodině. 

Hodža zemřel v Tiraně prý přirozenou smrtí v roce 1985. Za vším však hledej ženu. Vláda jeho manželky byla ještě horší než jeho. Revoluce pak proběhla v Albánii až dva roky po naší listopadové, pád komunistického režimu podle vyprávění připomínal naší poklidnou sametovou revoluci, když i zde ji zahájili studenti.

Pohled na řeku Osum ve městě Berat

Pohled na řeku Osum ve městě Berat

Hodža si Albánii přivlastnil. I proto si v historickém městě Berat, které je v současnosti zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO, nechal na skále vyleptat kyselinou obrovský nápis svého jména Enver. Po pádu režimu mu to místní spočítali. Přesmyčkou vyleptali ze starého nový nápis: never. V angličtině to znamená „nikdy“. Hodžova čtvrť v Tiraně je dnes samozřejmě už přístupná. Ale stále se tu údajně dějí zajímavé věci.

V Hodžově vile se větrá, udržuje se dům i zahrada, ale nikdo tam nikoho neviděl. Ani ve dne, ani v noci. Po pádu ubíjející Hodžovy krutovlády Albánci ze začátku nevěděli, co s nabitou svobodou. Pozůstatky podle Lenky do teď přetrvávají, i třeba proto hodí odpadky na zem. Protože dřív se to nesmělo, teď se může všechno!

 

Normální lidé, jako všude

Molo s lehátky ve městě Durrës

Molo s lehátky ve městě Durrës

Jinak letoviska, hotely a služby jsou v Albánii srovnatelné s ostatní Evropou, včetně anglicky hovořícího personálu. Určitá specifika, připomínající „Balkán“, tu však jsou. Málokde asi potkáte na pláži živého medvěda, s kterým se můžete za jedno euro vyfotit. Bát se není potřeba, je veden v kroužku za nozdry, a proto poslouchá na slovo.

Turisty mohou na ulicích také nemile překvapit nezakryté i metr a půl hluboké neoznačené šachty. „Kradou se poklopy z kanálů a nestačí se dávat náhradní. Už to došlo tak daleko, že se osazovaly plastové, ale i ty se kradou,“ vysvětluje Lenka. Stejně tak cizinci kroutí hlavou, že směs odpadků z hotelů a obytných domů se vozí na kraj měst, kde ji v nesnesitelném vedru a zápachu třídí nešťastník, který si chce vydělat.

Pláž Ionian

Pláž Ionian

Albánci jsou zdatní obchodníci, jsou milí a nejsou tak agresivní, jako prodavači z Afriky. Jednací řečí je běžně angličtina, což je dobře. „Albánština je fakt těžká, vždyť má například osm minulých časů. Nepodobá se žádnému jazyku,“ potvrzuje Lenka. Jazyk se naučila od tchýně, s manželem mluví anglicky.

Hodžův režim nejpřísněji trestal pochopitelně kněze a věřící. Přesto Albánce od víry nezlomil, k muslimskému náboženství se dnes hlásí asi 80 procent Albánců. Proto se tu také pohřbívá výhradně do země. „Je to ale taková umírněná, neagresivní víra. Nebere se to až tak zcela vážně, pokud se to tak dá říct,“ charakterizuje Lenka. Katolíků je v zemi asi čtrnáct procent, zbytek jsou nevěřící. S menšinami problém Albánci nemají. Na jihu země je nejvíce Řeků, ale jsou to takoví, kteří většinou v Řecku nikdy nebyli. K řecké národnosti se hlásí údajně proto, že budou pobírat štědřejší důchod. 

 

Rodina, mercedes a fotbal

Albánci milují auta značky Mercedes

Albánci milují auta značky Mercedes

Rodinný styl života se u Albánců projevuje ve všech směrech. Svatba probíhá celý týden, její výprava je velmi drahá, přesto se na ní nešetří. Spolyká značné rodinné úspory. Zasnoubení tu trvá rok, specifikem před svatbou jsou dny ženicha a nevěsty, kdy se slavnostně oblečou a vše se děje na přání slavícího. „Snad i pro dlouhé zasnoubení, kdy se páry lépe poznají, a drahou svatbu je tu daleko méně rozvodů než v Česku,“ vypozorovala Lenka.

„A co alkohol a drogy?“ ptáme se. „Ano, i tady je to problém, ale na ulici to neuvidíte,“ říká Lenka. Na žebráky se ptát nemusíme. Ty na ulici vidět jsou. Často se k žebrání využívají děti. Je proto dobré vědět, že v Albánii platí, že kroucení hlavou znamená ano, kývání ne. Pokud použijete evropský styl mimoverbální komunikace, žebrajícího se těžko zbavíte. Zrovna stojíme před mešitou v Tiraně, kde agresivně žebrá žena ve středním věku. Lenka se s ní pouští do řeči, a podle hlasu z obou stran je vidět, že to není přátelský rozhovor. „Co jste jí řekla?“ ptáme se. „Ať jde pracovat!“ A co řekla žebračka? „Vždyť právě pracuju.“

Jinak v letoviscích i městech je pro turisty zcela bezpečno, rozhodně zcela více než například ve věhlasné Barceloně či jiných evropských metropolích. I proto má Albánie nakročeno mezi TOP destinace nejbližší budoucnosti.

Skanderbegovo muzeum v Kruje

Skanderbegovo muzeum v Kruje

Tři věci kromě své rodiny a hornaté země, která má více než stovku hor vyšších než dva tisíce metrů, Albánci milují. Národního hrdinu, Gjergj Kastrioti Skanderbega, který v patnáctém století bránil své sídlo Kruja s tisícihlavou armádou před útokem sto tisíc Turků po dobu více než 20 let. Dále auta značky Mercedes a fotbal. „Letos byla Albánie poprvé na mistrovství Evropy a navíc tam vstřelila i gól. Byl to národní svátek, všude byly fans zóny a celá země žila jenom fotbalem,“ vzpomíná Lenka.

Samotné hodnocení trojsouboje Česko, Anglie, Albánie, kde Lenka žila, vychází pro Albánii příznivě. „V Česku je to super, ale je moc uspěchané. V Anglii všichni dělají od nevidím do nevidím a na konci měsíce stejně zjistí, že mají tak na zaplacení všech poplatků. V Albánii kdo chce pracovat, určitě si práci najde. I tu, která ho baví. Lidé jsou pracovití a vše běží v klidu. Albánci jsou vřelí a rozdali by své srdce. Když se třeba potkají známí, kteří se i léta neviděli, hned se chtějí navzájem hostit. A každý se předhání, aby za toho druhého platil,“ uzavírá Lenka.

 

Top destinací pro letní dovolenou je letovisko Durrës

Durrës, moderní hotely na pláži

Durrës, moderní hotely na pláži

Z České republiky se týdenní letní pobyt s polopenzí i all inclusive dá pořídit letecky z Prahy podle data pobytu a objednávky nejčastěji v rozmezí 12 až 16 tisíc korun. Pokud vydržíte na super last minute třeba i za 10 tisíc korun. Nabídka cestovních kanceláří je pro Albánii pestrá, je z čeho vybírat. Let z Prahy do Tirany je příjemně dlouhý, kolem 1,40 hod. Letiště v Tiraně je malé, ale na evropské úrovni. Pro výběr hotelů, které jsou skutečně vybavením, službami i personálem na evropském standardu, jsou nejlepší reference turistů, kteří tam byli před vámi. Pokud nemáte turistu v blízkém okolí, určitě to zastanou reference z webových stránek na internetu. Počasí je srovnatelné s ostatními oblíbenými letními destinacemi.

Pláž v letovisku Durrës

Pláž v letovisku Durrës

Celý den většinou sluníčko, jasno a teplo kolem 30 stupňů C, které je u moře příjemně snesitelné. Několik kilometrů dlouhé písečné vybízejí ke koupání v létě s příjemnou teplotou vody okolo 25 stupňů C, jež se ovšem může měnit v závislosti na přílivu a odlivu. Rodiny s malými dětmi ocení velmi pozvolný vstup a mělké moře u břehu, ale i zdatní plavci si přijdou na své. Voda je čistá pouze se zvířeným pískem, ojediněle se objeví malá neškodná medúza. Polohou je Durrës optimální i pro fakultativní výlety do blízkých historických měst Berat, zapsané na seznamu světového dědictví UNESCO, Kruja i hlavního města Tirana. Vstupné do památek, pokud se vůbec platí je pouze několik eur.

Durrës, římský amfiteátr z přelomu 1. a 2. století n.l.

Durrës, římský amfiteátr z přelomu 1. a 2. století n.l.

Samotné Durrës bývalo také hlavní městem (1914-1920) a stojí za zhlédnutí, určitě více než nic neříkající Tirana. Perlou je vůbec největší římský amfiteátr na Balkáně ze 2. století, který prý pojal až 20 tisíc diváků, v kontrastu  k tomu je i nádherná stavba místní radnice.Jízdné v autobusech je levné, výhodnější je jezdit mikrobusy, po Drači kolem jednoho eura i méně. Taxíky je lepší zcela vytížit, nástupní taxa bude dvě eura a stejná sazba za ujetý kilometr.  Vlak je lépe neřešit, železniční síť v zem téměř vůbec neexistuje, pro turisty je možná trasa Durrës-Tirana s častým spojením a levnou cenou. Lepší je však zvolit například fakultativní výlet klimatiziovaným autobusem z nabídek cestovních kanceláří.

Zapomeňte na vlak, jedině letadlem

Albánie má pro turisty ještě jednu pikantnost, nevedou tam žádné koleje. Takže na vlak můžete klidně zapomenout. Vlak tu jezdí pouze mezi hlavním městem Tiranou a letoviskem Durrës a z Durrës do dříve průmyslového regionu a města Fier. Cesta autem by nám z Prahy do Tirany (cca 1600 km) trvala při nonstop jízdě nejméně 18 hodin. Takže letadlo je jasná volba, z Prahy budete v albánské Tiraně za necelé dvě hodiny.

Klíčová slova: Albánie, Durrës, Tirana

 

Publikováno: 17.10.2016
Aktualizováno: 18.10.2016
Autor: Miroslav Tryner

Diskuze: Albánie se stane turistickým hitem budoucnosti

20.10.2016 11:56 jirka
---.110.broadband4.iol.cz

já také,byli jsme tam na motorkách,v zapadlých vesnicích to je středověk ,ale lidé příjemní,vše dosptupné,dálnice nové a i některé vedlejší silnice,vždy je potřeba mít v záloze hotovost,příroda nádherná,i moře

18.10.2016 06:55 Zdeňka
82.117.130---

Albánii mohu jen doporučit. V letošním roce jsem tam byla na dovolené a bylo to mírně dobrodružné. Všude krásná příroda, v hotelech byli příjemní a bylo vidět, že si váží turistů.

Vaše jméno
Komentář
Přidat komentář

Nejčtenější články z rubriky

Oblíbená přírodní koupaliště v ČR Máme tady konec května a nevlídné po...
Lom Hostěradice, foto: Přebral
Deset nejvyšších rozhleden v České republice Rozhledny se na území Česk...
Rozhledna a televizní vysílač Praděd v Jeseníkách
Největší zábavní parky v Evropě Milujete dobrodružství? Máte slabost pr...
Největší zábavní parky v Evropě

Fotogalerie k tématu: Albánie se stane turistickým hitem budoucnosti

© 2008-2017 TripZone.cz ®, CMC Online s.r.o. Jakékoliv užití textů vč přepisů, užití obrázků a dalšího obsahu je bez předchozího písemného souhlasu provozovatele zakázáno.
Kontakt, Reklama  Nahlásit Chybu
 
TOPlist